SPRÁVNÉ VYUŽITÍ ŠEDÉ TABULKY

Šedá tabulka je nestárnoucí pomůckou pro celou řadu fotografů – používala se při fotografování na film a používá se i v současné digitální době. Proč byste ji měli používat?

Většina z vás již pravděpodobně o šedé tabulce slyšela nebo ji viděla, nicméně práce s ní není každému úplně jasná a mnohdy s jejím použitím bojují především začínající fotografové. Využití má šedá tabulka hned dvojí – jednak slouží ke správnému určení expozice a jednak ji můžete využít pro ruční kalibraci vyvážení bílé barvy.

Specifikem této tabulky je to, že odráží 18 % a pohlcuje 81 % dopadajícího světla, její barva vyjádřená v barevném prostoru RGB je 127, 127, 127 a je jakýmsi tonálním i barevným standardem. De facto se jedná o karton, který je potištěn středně šedou barvou. Investice do šedé tabulky není nijak velká (cca 200 Kč) a určitě se vyplatí mít ji ve fotobrašně, i když ji použijete jen párkrát do roka.

Vyvážená expozice

Vzniku každé fotografie předchází nastavení expozičních parametrů – čas, clona, citlivost – tak, aby výsledný způsob osvícení obrazového snímače přinesl požadovaný výsledek. Optimální nastavení expozice je pro každou situaci a světelné podmínky odlišné a fotoaparát nastaví (v automatice) nebo přizpůsobí expoziční parametry na základě množství světla a také na základě toho, jak je nastaven integrovaný expozimetr.

Problém však může nastat v okamžiku, kdy fotografujete expozičně náročnější scénu, v takovém případě totiž vestavěný expozimetr nebude zcela přesný. Je to z velké části dáno tím, že se měří odražené světlo. Dříve, kdy nebyly expozimetry vestavěné ve fotoaparátu, ale používaly se samostatné přístroje, tak se obvykle měřilo dopadající světlo, což je přesnější metoda.


Šedá tabulka může mát různou podobu – zde napříkald v trojbarevném provedení pro snadnější kalibraci a určení expozice v různých světelných podmínkách.

A právě proto, že množství dopadajícího a odraženého světla je různé, dochází k odchylkám při měření expozice. Pro určení správných expozičních hodnot je pak možné použít právě šedou tabulku. Postup je velmi snadný, do fotografovaného záběru umístěte šedou tabulku a namořte na ni fotoaparát tak, abyste podle ní mohli nastavit expozici – buďto bude vyplňovat tabulka celé obrazové pole nebo zvolíte bodové měření expozice a aktivní bod, v němž se expozice měří umístíte na plochu šedé tabulky.

Naměřené údaje času, clony a citlivosti si poté nastavíte v manuálním režimu a můžete fotografovat, případně toto nastavení můžete dočasně uložit pomocí zámku expozice (AEL) a rovnou fotografovat. Popsané měření je třeba provést při každé změně osvětlení či lokality, nezapomínejte také na udržování uzamčených expozičních hodnot při překomponování.

Neutrální barevnost

Praktickou pomůckou je šedá tabulka také v okamžiku, kdy potřebujete zajistit reálnou a neutrální barevnost fotografované scény. V takovém případě obvykle přichází ke slovu úprava vyvážení bílé barvy.

Obvyklou metodou používanou při ruční kalibraci je fotografování bílého papíru v daném osvětlení. Praxe však ukazuje, že je lepší některé digitální fotoaparáty kalibrovat na základě fotografie šedé tabulky, protože je barevně více neutrální.


V případě požadavku na perfektní barevnost snímku – napříkald při fotografování obraz apod., je ideální použít barevnou kalibrační tabulku

Dalším možnou cestou jak dosáhnout korektní barevnosti, je zakomponování tabulky do záběru (následně samozřejmě tuto část oříznete) nebo pořízení jejího samostatného snímku a při úpravě fotografií v počítači pak kapátkem klepnete na šedou plochu, čímž zvolíte neutrální barvu pro opravu vyvážení bílé.

Vhodný je tento postup především u scén, kde se míchají různé typy osvětlení. Pozor ale na scény s náladovým osvětlením, kde je naopak mírný posun barevnosti ke studenějším nebo naopak teplejším odstínům žádoucí. U takových záběr nebude striktně reálná barevnost tím pravým ořechovým.

Komentáře

  • 1