PŘÍBĚH FOTKY - PORTRÉT SRŠNĚ

Náš přední ambasador Petr Bambousek se s námi podělil o zákulisí focení sršně v improvizovaných podmínkách. Přečtěte si, jak jde mnohdy z mála dostat opravdu zajímavý snímek. Chce to jen trochu fantazie a tvořivosti. A samozřejmě správnou foto výbavu, ne však nutně profesionální studio.

Fotit zblízka portrét živé sršně je velký adrenalin. I když jsou sršně ve své podstatě mnohem klidnější tvorové než vosy, budí respekt a jejich bodnutí může být hodně bolestivé. Sršeň na fotce níže zahynula mou rukou, když spolu s několika družkami vlétla v noci do místnosti plné dětí. Pokusy o vyhnání selhaly, respektive umožnily jen vniknutí další zvědavé sršně, a tak v rámci zachování zdraví (dětí) a zdravého rozumu (přítomných rodičů) došlo k jejich eliminaci (sršní, nikoli dětí). Přišlo mi škoda se sršní hned zbavit a chtěl jsem naopak využít jejich čerstvých těl k testování makro fotek a edukaci dětí. I když se jednalo o rekreační pobyt, měl jsem s sebou tradičně dost „foto harampádí“, i když k plné výbavě to mělo daleko. Poté, co šli všichni spát, vzniklo během půl hodiny na stole chaty improvizované studio. 

Foto: Petr Bambousek

Pro fotku jsem použil makro objektiv M.Zuiko Digital 60mm F2.8 Macro. Zvětšení detailu hlavy ovšem nebylo dostatečné, tak přibyl ještě mezikroužek a předsádka Raynox 250. Tím portrét hlavy vyplnil většinu fotky. Zbývalo sršeň na něco připevnit, k tomu pomohly špejle, které děti používaly na tvoření. Aby byla špejle na snímku minimálně vidět, využil jsem dětské fixy k její začernění. Dál jsem využil stativ, držáky, odrazku (aby byla sršeň nasvícená shora i zdola), samozřejmě blesk a difuzér. Aby se sršeň během budování ateliéru nikde nepletla a nepřišla k úhoně, vyčkávala trpělivě v krabičce od sirek. Měl jsem připravený i notebook, abych sérii pořízených fotografií rovnou složil a zjistil, zda je série nafocená správně nebo je třeba změnit nastavení. Stůl, kam se pohodlně vešlo 6 lidí, na to vše stačil jen tak tak. 

 Improvizovaný ateliér

Když bylo vše připraveno a portrét sršně vypadal v hledáčku podle mých představ, došlo na nastavení foťáku. Díky zvětšení je hloubka ostrosti extrémně nízká. Zvýšení clony nad hranici f/8 zbytečně zvyšuje viditelnou difrakci, proto je řešení v nastavení skládaného makra, kdy se po sobě jdoucí fotky s různou rovinou zaostření propojí. V mobilu mám uložený vyladěný profil na skládané makro, takže prvním krokem byl import přes aplikaci OI. Share do OM-D E-M1 Mark III (tuhle možnost miluju, mám takhle pro různé motivy odladěných 16 různých nastavení a v terénu jsem to už mnohokrát využil).

Uložené profily vlastních nastavení v aplikaci OI. Share

Fotku na skládané makro fotím na dvě fáze – 1. Test a 2. Finální fotka. Pro test využívám nastavení v menu Bracketing (Focus BKT), kde zapnu volbu „Skládané makro“. Využívám maximální počet 15 snímků, které umí foťák sám složit. Při takto nízké hloubce ostrosti používám clonu f/5.6 - 7.1, kdy objektiv výborně kreslí a přechod mezi jednotlivými snímky nemá místa bez zaostření. I tak nastavuji posun mezi snímky na minimální hodnotu (+1), aby následné spojení expozic bylo co možná nejplynulejší.

 Menu Focus bracketingu

Díky tomu, že snímání probíhá na elektronickou závěrku, je maximální rychlost synchronizace blesku pro skládané makro 1/50s. Z toho důvodu mám vždy připravený variabilní ND filtr. V potemnělém interiéru chaty to naštěstí nebylo třeba. Manuálně jsem zaostřil na nejbližší místo (což nejsou oči, ale konec tykadel) a nechal projet první testovací sérii 15 fotek. Blesk Olympus FL-700WR v pohodě stíhal dobíjet. Po ukončení série se snímek sám složil a mohl jsem zkontrolovat, zda je nastavení clony a posunu kroků v pořádku. Vše odpovídalo mým představám, takže nastal krok 2.

 Improvizovaný ateliér

Volbu skládané makro jsem vypnul a nechal jen Focus BKT. To umožní vytvořit řadu až 999 snímků. Hlava sršně se vešla do 88 snímků. V této sérii se blesk nestihl několikrát dobít a bylo zde několik černých fotek. Pro další focení jsem tedy nastavil dobu dobíjení blesku na 0,5s. To byla dostatečná doba na to, aby série proběhla zcela hladce. Fotky jsem hned nahrál do počítače a přes program Helicon Focus expozice propojil. První portrét byl hotov. Na druhou fotku, žihadlo sršně, jsem musel přidat další mezikroužek a fotek bylo třeba 105. Nicméně světlo i nastavení Focus BKT už bylo odladěné, takže to proběhlo na první dobrou. 

Foto: Petr Bambousek

Výsledné fotky měly pak dvojí význam. Jednak jsem si procvičil vytváření improvizovaných ateliérů a druhak podle očekávání děti ráno žasly nad strukturami sršní hlavy. Významný podíl na celé akci měl kamarád Ondra Nágl, který mi pomáhal vybudovat aranž tak, aby fungovala na maximum. 

Foto: Petr Bambousek

SDÍLET:

Komentáře

  • 1