GLORIA DUGGAN – FOOD BLOGGERKA, KTERÁ NEMĚLA RÁDA FOTOGRAFOVÁNÍ

O tom, že může být vaření a fotografování jídla standardním způsobem obživy, již není třeba polemizovat. Proč by se ale měla učit fotit žena v důchodu, která to ani nemá ráda?

Odpověď je poměrně jednoduchá, protože miluje vaření a chce se o své recepty a zkušenosti podělit se všemi. Gloria Duggan je manželka, maminka a babička, která začala blogovat o vaření až po odchodu do důchodu. Tehdy vůbec netušila, co je to blog, a jak s ním začít.

Vzhledem k tomu že má vaření ráda a jídlo ji provází po celý život především v okamžicích, kdy se setkává celá rodina, rozhodla se Gloria vytvořit vlastní webové stránky o vaření. S manželovou pomocí se to podařilo a rok od roku se jí daří lépe. Jak to všechno vlastně začalo?

Co bylo ve vašem životě na prvním místě: vášeň pro gastronomii nebo pro fotografii?

Gastronomie byla určitě první. Pocházím z ukrajinské rodiny, kde bylo jídlo nedílnou součástí mé výchovy a života. Moje máma, tety a babičky měly velké zeleninové zahrady, strýc měl farmu, odkud jsme měli vlastní maso, a jedna z mých tet měla ovocný sad.

Nikdo nejedl kupovaná jídla. Chléb, těstoviny, konzervy, polévky ... všechno u nás doma bylo vyrobeno od začátku. Když jsem byla dítě, v zásadě jsme nic hotového nekupovali.

Jak dlouho se věnujete svému foodblogu?

Začala jsem aktivně blogovat před více než čtyřmi lety.

Při návštěvě vašich stránek nás překvapilo, jaké množství informací jste zvládla shromáždit. To muselo nutně stát velké úsilí a spoustu času. Kolik času denně věnujete webu?

Blog je pro mne v podstatě způsobem obživy a jedná se o podnikání se všemi jeho pozitivy i negativy. Má-li vás práce uživit musí nést výsledky a generovat zisk.

Upřímně, pracuji více hodin než ve své předchozí práci. V pracovních dnech je to zpravidla od 8 do 12 hodin a 2 až 4 hodiny denně o víkendech. Někdy samozřejmě i více, pokud dělám například fotografickou soutěž nebo při tvorbě obsahu pro konkrétní značky.

Typický příspěvek na mém blogu zahrnuje: vytvoření receptu, nakupování ingrediencí, výrobu jídla, úpravu hotového jídla a jeho fotografování, úpravy fotografií a psaní příspěvku na blog, který by lidé měli zájem číst. Pak je samozřejmě nutný úklid kuchyně, kde mi velmi pomáhá můj muž. Manžel miluje mytí nádobí výměnou za uvařené jídlo.

Zmiňovala jste, že jste si velmi rychle ověřila, že je pro čtenáře důležitá nejen obsahová stránka blogu, která zahrnuje recepty a tipy z praxe, ale především vizuální složka příspěvků. Jaké byly vaše první kroky při fotografování jídla?

Tohle vás možná překvapí, ale když jsem spustila blog, vůbec jsem nepromyslela aspekt fotografie, protože mne fotografování opravdu nebavilo! Měla jsem levný a jednoduchý automatický kompakt, který jsem sotva používala. Věděla jsem, že tohle nebude fungovat, takže jsem začala používat starou zrcadlovku Nikon, kterou má můj manžel. Ten si fotografování, na rozdíl ode mne, oblíbil již mnohem dříve.

Takže po dobu prvních přibližně 3 let jsem se snažila naučit fotografovat s jeho fotoaparátem. Koupili jsme několik objektivů a manžel se snažil (někdy nekonečně dlouho) vysvětlovat mi pravidla pro fotografování a práci se samotným fotoaparátem. Bylo to pro mne mnohem těžší než vaření. Clona, ​​rychlost závěrky, ISO ... to pro mne byla španělská vesnice.

Upřímně jsem si myslela, že to nikdy nezvládnu, ale bylo mi jasné, že když se fotografovat nenaučím, tak nebude mít vydávání blogu smysl a můžu to zabalit. Zkoušeli jsme i postup, kdy fotografie pořizoval můj muž, ale také to nebyla dobrá cesta. Bylo příliš obtížné vysvětlit mu, jak chci, aby fotografie vypadala a co by na ní mělo být. Musela jsem se zkrátka naučit fotografovat sama a věřím, že se mi to daří.

Máte obrovskou škálu nejrůznějšího nádobí, misek, prostírání, příborů, rekvizit. Dá se říct, že jste svoji kuchyni přeměnila v opravdové fotostudio? Nebo stačí dodržet několik postupů a technik, aby mohli i začátečníci své fotografie jídla vylepšit? Podělíte se s námi o nějaký tip?

Nedávno jsem proměnila volnou místnost na fotografické studio, a to pro mne znamená obrovský posun jak v úspoře času, tak flexibilitě a organizaci při fotografování. Dřív jsem fotografovala buďto na jídelním stole nebo na konferenčním stolku v obývacím pokoji, protože nemám příliš velkou kuchyň.

Mít vše na jednom místě je perfektní, mám velkou desku, kterou používám jako stůl. Mé fotografické vybavení, světla a police pro uskladnění vybavení a nádobí na vaření jsou hned vedle stolu, takže je mám okamžitě po ruce.

Pokud jde o rekvizity, nepřetržitě je přidávám do vlastní sbírky. Zajímavé a staré kousky je možné získat při domácích výprodejích nebo v bazaru či vetešnictví. Teď už ale většinou navštěvuji celoročně několik vybraných obchodů a kupuji, to, co mi přijde zajímavé a praktické.

Pozadí na fotografiích je z pěnového polystyrenu, který je pokrytý kůrou, samolepicím papírem a keramickými dlaždicemi. Manžel mi také vyrobil pár dřevěných desek, které používám jako pozadí. Žádné profesionální vybavení jsme v tomto směru nepořizovali, jelikož se mi zdá zbytečně drahé a nemám ani potřebu je mít. Při troše šikovnosti se dá vyrobit prakticky cokoli, na internetu je mnoho návodů.

Jaké je vaše aktuální vybavení a proč jste zvolila zrovna Olympus?

V současné době používám fotoaparát OM-D E-M1 Mark II s objektivem Olympus M. Zuiko Digital 12–100 mm F4 Pro.

Jak jsem již zmínila, začala jsem se starou zrcadlovkou Nikon a věděla jsem, že budu muset časem pořídit nový fotoaparát, abych dosáhla výsledků, které jsem si představovala. Přečetli jsem si mnoho testů a zkušeností uživatelů různých fotoaparátů, abychom si ujasnili, jaký digitál koupit.

Osobně jsem měla daná jasná kritéria pro výběr, která mohou být pro někoho nepochopitelná, ale pro můj způsob práce naprosto stěžejní – byl to například dotykový displej a možnost fotografování s živým náhledem. Zvažovali jsme i plnoformátový fotoaparát, ale žádný model mi nenabídl vše požadované pohromadě.

Manželovi z našeho porovnávání vycházel jako nejlepší Olympus E-M1 Mark ll, ale pořád jsem váhala, protože už jsem měla zkušenost s fotoaparátem s menším snímačem a stále jsem pokukovala po plnoformátovém digitálu.

Ovšem jednou vlastností mne OM-D okouzlilo, a to je stabilizace obrazu a její účinnost, protože nerada používám stativ. Práce s ním je zdlouhavá a tím je zdlouhavé i fotografování. S výsledky stabilizace při fotografování jsem naprosto unešená. Od té doby, co mám Olympus OM-D, tak jsem na stativ nesáhla. Vše fotím z ruky, i snímky pro časopisy nebo zdrojové snímky pro propagaci. Stabilizace mi výrazně šetří čas a obrazová kvalita je perfektní.

Preferujete přírodní nebo umělé světlo?

Snímky, které pořizuji pro blog jsou fotografovány vždy pod umělým osvětlením, jelikož nemám k dispozici dobré přirozené světlo. Pokud bych chtěla pracovat s přirozeným světlem, musím se v průběhu fotografování pohybovat v různých místnostech domu v závislosti na denní době, což není reálné.

Učila jste se sama teorií, praxí nebo jste absolvovala nějaký kurz fotografování, například se zaměřením na fotografii jídla?

Praxe, praxe, praxe to je pro mne základ. Stále však cítím, že se toho musím ještě hodně naučit. Pořídila jsem si několik knih o fotografování a navštívila také pár workshopů. Jak jsem zmínila, fotografování mne nebavilo, a když se podíváte na některé mé starší příspěvky je myslím vidět vývoj směrem k lepšímu.

Bylo mi však jasné, že pokud budu chtít své podnikání rozvíjet a získávat pro spolupráci nejrůznější značky, budu se muset naučit fotografovat a podávat konstantně dobré výsledky. Pořízení nového aparátu mi velmi pomohlo a jsem ráda, že jsme se rozhodli pro OM-D E-M1.

Využívám i funkce, do kterých bych to dříve neřekla a nedokázala bych si představit, kdy a zda pro mne budou vůbec použitelné. Nyní ale můžu vyseknout sérii fotek rychlostí 60 sn./s a bez problémů zachytím všechny kapky, které odpadávají ze lžíce. Nemluvě o spoustě dalších detailů. Funkce fotoaparátu jsou pro mne inspirací i při samotném fotografování, jelikož mne posouvají dál a usnadňují mi nalézání nových přístupů.

Komentáře

  • 1