OM-D E-M1X VE WILDLIFE PRAXI

Nová bezzrcadlovky E-M1X je perfektním nástrojem zejména pro sportovní a widlife fotografii, to ostatně potvrzují i fotografové, kteří se na tento žánr soustředí.

Jedním z nich je i Tesni Ward, který se o své zkušenosti nejen s novým fotoaparátem, ale také s wildlife fotografií a jejími specifiky podělil.

Co bylo prvotním impulsem, který ve vás vzbudil zájem o wildlife fotografii?

Mám přírodu moc rád už od dob, kdy jsem jako malé dítě běhal po lese, když jsem začínal fotit a následně se stala fotka mým koníčkem, bylo zcela přirozené, že mě to opět táhlo do přírody. Kdykoli jsem se posléze ocitl v situaci, kdy jsem se rozhodoval mezi různými žánry, wildlife fotografie vždy vyhrála. Hodně mě oslovuje a láká ta možnost pozorovat zvířata v jejich přirozeném prostředí, aniž by o vás věděla.

Máte nějaké oblíbené zvíře, které rád fotografujete?

Každý, kdo mě alespoň trochu zná, by vám jistě odpověděl správně a mé projekty to i potvrzují, je to euroasijský jezevec. Skoro osm měsíců v roce strávím většinu večerů s rodinou jezevců, kteří mi přirostli k srdci. Dohromady má dvanáct členů a všechny znám už od jejich mládí, takže jsem s nimi de facto strávil celý jejich život a viděl je vyrůstat. Je samozřejmě obtížné udělat po tak dlouhé době nové a zajímavé fotografie, nicméně jen jejich pozorování mne naplňuje.

Co byla vaše nejzajímavější zkušenost při fotografování, máte i nějaké špatné?

Velmi silné okamžiky jsou vždycky ty, když vidím nějaký nový druh, který jsem ještě neměl možnost pozorovat. Kupříkladu první pozorování jezevců, medvědů nebo šimpanzů je pro mne stále velmi vysoko na žebříčku osobních zážitků. Těch špatných je bohužel také nemálo a většinou souvisejí se smrtí zvířete, za kterou byly odpovědní neposlušní psi a také jejich majitelé, kteří nedodržovali stanovená pravidla v oblastech, kde jsem fotografoval.

Je nějaké zvíře, jehož fotografování je pro vás velkou výzvou?

Lišky jsou pro mne výzvou už poměrně dlouho. V oblasti Peak District, odkud pocházím, je lišky velmi těžké vystopovat, natož vyfotografovat. Věřím, že se to ale změní a lišky zamíří do oblastí jižně od Londýna, kde jejich výskyt běžný a postupně jich přibývá.

Kdybyste mohl cestovat kamkoli na světě za fotografováním libovolného zvířete, kam by to bylo?

Na tuto otázku je opravdu obtížné odpovědět, protože je mnoho zvířat, s nimiž bych rád strávil nějaký čas, abych je mohl vyfotit. Kdybych byl nucen se rozhodnout, řekl bych, že lední medvědi – obávám se totiž, že v nepříliš vzdálené budoucnosti bude vzhledem ke globálnímu oteplování velký problém tato zvířata vůbec spatřit.

Jste jedním z fotografů, kteří si mohli vyzkoušet ještě před uvedením na trh nový fotoaparát OM-D E-M1X, jak jste s ním byl spokojen? Vyhovuje fotoaparát funkčně wildlife fotografovi?

Byl jsem velmi spokojen, ačkoli jsem zaznamenal různé hlasy, žehrající především na velikost a hmotnost, z mého pohledu je vše jak má být. Fotoaparát není i mnoho větší, než model E-M1 Mark II s nasazeným bateriovým gripem. Některé z nových funkcí jsem si doslova zamiloval, konkrétně joystick pro výběr ostřícího bodu je velmi návykový.

Jaké objektivy nejčastěji používáte a jak se rozhodujete, který aktuálně použijete?

V mojí fotobrašně vždy najdete objektiv 300 mm F4 a také 40–150 mm F2,8, dál pak podle toho, co fotografuji je doplňuji širokým sklem 7–14 mm F2,8 nebo 12–40 mm F2,8 a vždy s sebou mám i telekonvertor 1,4×.

Výběr přizpůsobuji tomu, co hodlám fotografovat a samozřejmě i tomu, jak blízko se k hlavnímu objektu mohu přiblížit. U jezevců například používám často 40–150 mm a jeden nebo dva kratší objektivy. Na druhou stranu při fotografování na delší vzdálenost nebo u malých zvířat si obvykle vystačím s 300 mm objektivem.

Při fotografování zvířat je velmi důležité nenarušit jejich přirozené prostředí, na co si dáváte pozor a na co by si měli dávat pozor i naši čtenáři?

Ačkoli zvířata nemluví jako my lidé, je velmi důležité je sledovat a naučit se číst řeč těla, která prozradí velmi mnoho. Každý druh má svůj specifický způsob, jak dokáže dát najevo, že je mu něco nepříjemné, pochopení těchto signálů vám zároveň dává odpověď na otázku, jak postupovat dál. Pokud například zvíře ztuhne, vypadá rozzlobeně nebo utíká pryč, znamená to obvykle, že jste příliš blízko nebo děláte něco špatně.

Velmi důležitá je příprava před samotným fotografováním, je nezbytné nastudovat si maximum o chování daného druhu, usnadníte si tím další práci. Nežiji samozřejmě v iluzi toho, že zvířata žádným způsobem neovlivňuji, nicméně je podle mého názoru důležité tyto zásahy do jejich prostředí co nejvíce minimalizovat.

Pořádáte také workshopy se zaměřením na wildlife fotografii, na co se účastníci nejvíce ptají?

Vzhledem k tomu, že moje workshopy jsou šité na míru každému jednotlivci, otázky se mohou lišit od základních nastavení a porozumění vašemu fotoaparátu až po obecný náhled na ekologii a ekosystém zvířat. Snažím se být průvodcem, který na účastníky netlačí, ale snaží se je vést k tomu, aby si odnesli povedené snímky, nové znalosti a také další nadšení pro wildlife.

Jaký postup byste doporučil začínajícím wildlife fotografům, aby dosahovali lepších výsledků?

Je to poměrně prosté, nejprve začněte s volně žijícími zvířaty, jejichž fotografování nevyžaduje příliš hluboké znalosti tématu a jejich specifických vlastností. Pokud se snažíte ovládnout fotoaparát a zvládnout kompozici, je to lepší cesta, než se ještě zaobírat jejich chováním a náladami. Velkým pomocníkem je také internet, kde najdete celou řadu osobních zkušeností mnoha fotografů.

Kdybyste měl této skupině fotografů jednu radu?

Spokojenost a pohodlí fotografovaného je vždy na prvním místě, a to platí i u zvířat – takže záměrně nijak neruším nejen zvíře ale ani nezasahuji do jeho prostředí při pořizování fotografií.

Jaké máte plány pro letošní rok?

Čeká mne (a doufám, že to vyjde) několik cest do Afriky, Řecka a Kanady a samozřejmě také několik projektů v rámci mé domoviny.

Komentáře

  • 1