JAK JSME NESTIHLI ZÁPAD SLUNCE

Profesionální fotograf Robyn Trnka komentuje své zážitky nejen z focení na svém blogu. Dnes jsme si vytáhli jeden jeho krátký příběh o tom, jak ne vždy je nutné získat předem plánovaný záběr. 

 

Jedna z fotek "ze sedla". Tím nemyslím, že jsem seděl na koni nebo na kole a fotil, ale to, že celý den jedu na kole s foťákem kolem krku, na řidítkách a různě s ním za jízdy máchám. Nebo jako v tomhle případě - čupím na bobku v pangejtu. Tahle fotka je poslední fotka našeho vejletu na Dyleň - celý příběh si můžete přečíst u mě v blogu.
 
Foto: Rob Trnka, OM-D E-M1 Mark II, 12-40mm 2.8 PRO, f3.2, 1/2500s, ISO 200

Po 120km v překrásným říjnovým dni je tohle poslední vrchol před sjezdem domů do údolí. Už během návratu jsem si toto místo vytipoval, že s posledními paprsky tam cvaknu Hájise. Když už slunce olizovalo horizont jsme jeli jak stroje, ale brzo nám došlo, že to prostě nestihneme. Slunce bude rychlejší, jednoduše zaleze a to světlo už tam nebude. Asi by mi to bylo putna, kdyby jsme to minuli o hodinu, ale o minuty? To mi trochu leželo v žaludku. 
A tak jsme to nestihli. 
Ještě, že tak! Kdybychom to stihli, měl bych svou naplánovanou fotku, ale určitě by to nebyla tahle bezva siluta, která mě baví víc. Ostatně to světlo tam ještě taky je - na vrcholku stromu za cyklistou.
 
Rob Trnka
 
Jezdec na fotce: Jarda Hájis Hájek
 
 

 

Komentáře

  • 1