MĚSTO JAKO FOTOGALERIE, TAKOVÝ JE AŽ DO KONCE ZÁŘÍ RAKOUSKÝ BADEN

Světoznámí fotografové jako Michael Nichols, Jean Gaumy, Emanuele Scorcelletti, Brent Stirton, William Albert Allard nebo mladá Laetitia Vancon. Ti všichni jsou letos zastoupeni v úžasné venkovní expozici fotografického festivalu La Gacilly Baden Photo 2019. 

Festival přináší letos do ulic malého městečka na jih od Vídně na 2000 fotografií zachycujících společné téma tohoto ročníku - Óda na Zemi!  

Malé, pětadvacetitisícové město se tak již podruhé proměnilo v obří galerii. Sebral jsem brašnu s mým Olympusem OM-D E-M5 Mark II a vydal jsem se tam letos již podruhé. Na fotografie známých i méně známých fotografů můžete narazit opravdu po celém městě. Snímky jsou vystaveny nejen na panelech v Růžové zahradě, pro kterou bylo dosud město velmi známé, ale také v dalších parcích v odlehlých uličkách a na štítech domů. Některé, stejně jako vloni dokonce plují po jezeře v Doblhoffparku. 

Sedmikilometrový výšlap napříč fotografickými žánry

Největší snímky, umístěné právě na domovních fasádách, mají velikost až neuvěřitelných 280 metrů čtverečních. Rozhodnete-li se projít si poctivě opravdu všechny vystavené autory a jejich snímky, připravte se na sedmikilometrový výlet po celém Badenu. Vstup je samozřejmě volný! Vzhledem k množství našlapaných kilometrů, ten den mi můj mobil ukazoval neuvěřitelných sedet kilometrů, jsem byl rád, že OMDéčko s objektivy od Olympusu váží ani ne polovinu váhy běžné zrcadlovky. Jinak by mě asi dost bolely záda. 

Téma snímků je jednotné, ale zpracování je neuvěřitelné různorodé, podle toho, který z fotografů jej ztvárnil. Na festivalu La Gacilly Photo Baden si tak každý najde to své. Od možnosti nahlédnout “za kulisy” buddhistického kláštera, v němž coby mnich několik desítek let žil Matthieu Ricard. Přes fotografie indických ulic od Frederica Delangle až po reportáž z produkce palmového oleje v Demokratické republice Kongo od Pascala Maitre.

Až snovými, precizně připravenými snímky se v Badenu nad kavárnou na Brusattiplatzu prezentuje dvojice Shana a Robert Parkeharrisonovi. Stačí se na fotografie na chvíli zadívat, abyste objevili problém nebo téma, na které snaží upozornit. Využívají přitom dramatizaci i nadsázku. Nejčastěji vás ale při pohledu na jejich snímky zamrazí. 

Proplétal jsem se městem, hledal průhledy, kterými bych zachytil návštěvníky výstavy. Hodně jsem využil olympusácké “dlouhé sklo” 40-150mm, které mi hlavně v růžové zahradě umožňoval nepozorovaně fotit diváky a současně zakomponovat do obrazu i mnohé vystavené fotografi. Často se povedlo zachytit okamžité emoce, které v návštěvnících festivalu fotky často vyvolávají. 

Přes město jsem došel až ke Kurparku kousek od zdejšího kasina. Právě zde umístěné dvě série zcela odlišných snímků také znázorňují pomyslnou “Ódu na zemi”. První s názvem “Větší než život” byly pořízeny Spikem Walkerem za pomoci mikroskopu. Vidět můžete kromě těch nejdrobnějších živočichů pozorovatelných právě pouze mikroskopem třeba také detailní strukturu kokosového másla nebo hormonu Histaminu. Naproti tomu jsou ve druhé části parku k vidění úžasné snímky naší Země pořízené astronautem Thomasem Pesquetem za Mezinárodní vesmírné stanice. Pesquet strávil ve vesmíru půl roku od listopadu 2017 do června 2018 a během té doby pořídil spoustu snímků celé zeměkoule, ale také jejich částí. Na jedné z fotografií můžete dokonce vidět i Baden. 

Pro mě byly nejsilnější snímky Williama Alberta Allarda a Laetitie Vancon. Allardova “Cesta ke kořenům Ameriky” ukazuje život na americkém venkově v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století. Naproti tomu čtyřicetiletá fotografka Vanconová zachycuje život mladých lidí na skotských ostrovech Vnější Hebridy. Snímky obou fotografů mají úžasnou atmosféru a je z nich cítit do jisté míry podobná syrovost života v obou velmi vzdálených oblastech. A opět mě bavila galerie fotek umístěných na hladině jezera v Doblhoffparku. Ve snaze zachytit odrazy fotek na hladině, jsem si pohrál s výklopným displejem, který Olympus má. Nemusel jsem se tak válet po zemi, abych se se záběrem dostal, co nejníž. 

A kde se vlastně Festival La Gacilly vzal?

V roce 2004 jej ve svém rodném městečku La Gacilly v Bretani založil fotograf Jacques Rocher.  Syn zakladatele významné francouzské kosmetické značky a předsedy stejnojmenné nadace chtěl festivalem s úžasnými snímky přimět veřejnost k přemýšlení o budoucnosti naší planety. Fotografie vystavovaných autorů mají burcovat, vyzývat nás, abychom začali přemýšlet o křehkosti světa, ve kterém žijeme. Tři měsíce trvající festival v Badenu vznikl z  přesvědčení, že je naší povinností se neustále zajímat o budoucnost planety a hledat humánní a udržitelné koncepty pro přístup k přírodě a soužití nás všech. Sdělení v dnešní době více než trefné a potřebné, co myslíte? 

 

Praktické informace:

Festival je přístupný 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Je zdarma. Návštěvnické centrum, kde si za 1€ můžete zakoupit mapu, na které jsou vyznačeny všechny fotografické kolekce festivalu, je umístěn na Brusattiplatzu a má otevřeno denně od 9 do 18 hodin. Koupit si můžete i různé fotografické publikace vystavovaných autorů. 

Do Badenu se dostanete krásně vlakem z Brna i z Prahy. S jedním přestupem ve Vídni vás u Českých Drah s tzv. včasnou jízdenkou vás bude jedna cesta od 182 respektive 364 korun. 

Více fotografií na www.mylosthat.com

 

Komentáře

  • 1