Exklusivně s Petrem Bambouskem

Jen krátce poté, co jsme si přečetli dva díly Petrova povídání s názvy "E-M1 MARK III v Kostarice 1" a "E-M1 MARK III v Kostarice 2", napadlo nás položit mu pár otázek a s jejich pomocí z něj doslova "vytáhnout" něco ještě nepublikovaného jen a jen pro vás, čtenáře Olympus Blogu.

Petr Bambousek - 07
Kolibřík půvabný, Kostarika. Olympus E-M1 Mark III, M.Zuiko 300mm/4 IS, ISO 1600, f/4, 1/400s. 
Jeden z nejkrásnějších kolibříků, které jsem zatím na svých cestách potkal. Je tak drobný a k rostlinkám se vrací tak sporadicky, že jeho focení mi zabralo řadu hodin. Čekání na jeho přílety jsem využil k různému nastavování režimů ostření a poznal tak možnosti E-M1 Mark III opravdu do hloubky.
 
Petře, rádi bychom navázali na Vaše dvě půvabná a přitom vysoce praktická povídání o focení přírody v Kostarice s novinkou od Olympusu E-M1 Mark III. Co si myslíte, že se do nich nevešlo? Naznačil jste spoustu dalších zážitků! Alespoň jeden, dva? 

V článcích E-M1 MARK III v Kostarice 1 a E-M1 MARK III v Kostarice 2 jsem se snažil popsat ty nejdůležitější situace, kde se povedla nějaká fotka a stál za ní určitý příběh. Je samozřejmě celá řada situací, kdy se focení nepovede a mnoho zážitků se týká i situací mimo samotné focení. I když možná stojí za zmínku právě fakt, že na takové expedici to není vždy jen o úspěšném focení a co minuta to nový přírůstek na kartě. K focení zvířat patří také mnoho situací, kdy se fotka nepodaří, neb zvíře se zkrátka neobjeví nebo se nepodaří ho nalézt. V průběhu našeho pobytu například foukal hodně silný vítr. Díky němu se celá řada ptáků schovala a nástup motivů byl hodně pozvolný. Opakované několikahodinové hledání dospělého samce baziliška na laguně také skončilo neúspěchem. Ve chvíli, kdy by fotkám slušil déšť, svítilo prudké sluníčko, když se rozpršelo, tak se zase žádný druh neukázal. Mravence Atta jsem si vyfotil jen dokumentačně. Jednu noc sice nosili barevné lístky, ale bylo jich zoufale málo. A tak se dá pokračovat dlouho. Je samozřejmě krásné pobývat na místě s obřím fotografickým potenciálem, je třeba ovšem i počítat s tím, že výsledné fotky jsou jen špičkou ledovce celkových možností pozorování a focení. Proto je nezbytné chopit se příležitosti, a pokud se dějí před objektivem zajímavé věci, nešetřit snímky a situaci maximálně využít.

Mravenec Atta, Kostarika. Olympus E-M1 Mark III, M.Zuiko 30mm/3.5, ISO 200, f/14, 1/160s, blesk Olympus FL-700WR. 
Mravenci Atta, správně mravenci střihači, jsou známí tím, že kusadly stříhají kousky listů nebo kvítků a nosí je do svého podzemního mraveniště. Zde lístky dál zpracovávají a na materiálu pak pěstují houbu, kterou se živí. Když mravenci narazí na barevné kvítky, jsou velmi fotograficky atraktivní. Aktivní jsou nejčastěji v noci. 
 

Ta úžasná kostarická příroda má ale i své náročné stránky. Něco jste zmínil, ale přeci jenom: doprava v náročném terénu, rozdíly teplot, dlouhá čekání na místě, vlhkost, obtěžující hmyz a další "maličkosti" které kladou velké nároky na fyzickou kondici fotografa a na techniku. Čím se "dopujete" a chráníte Vy a jak zabezpečujete a ošetřujete techniku na cestách?

Focení zvířat (nejen) v tropech lze všeobecně pojmout mnoha způsoby. Kdybych tomu měl vyhradit nějaké krajní mantinely, tak na jedné straně je focení zvířat uprostřed lesa takzvaně na „soušlačku“, tedy chodit po lese a fotit zvířata tak, jak je najdete bez jakéhokoli zázemí. U zvířat žijících v korunách stromů jsou to typické záběry z podhledu za velmi špatných světelných podmínek s mnoha technickými obstrukcemi (příliš vysoký kontrast, dost nepřehledné prostředí, vysoké ISO, …). Druhý konec by se dal najít při focení v připravených podmínkách, kam jsou zvířata nějakou formou lákána. Fotky jsou pak na pohled mnohem čistější, dá se aktivně pracovat s pozadím a co je důležité, příležitosti se při delším pobytu opakují. Já se při tvorbě pohybuji prakticky všude mezi tím. Čím blíže k tomu pohodlnějšímu konci, tím jsou samozřejmě menší nároky na techniku a fyzičku. Já osobně si hrozně užívám i to ryzí hledání v lese, kde se dá splynout s přírodou. To pak nese právě ty zmiňované důsledky jako doprovod komárů, muchniček, chůzi bahnem, možnost kdykoli zmoknout na kost (ne náhodou mají tropické pralesy přídomek „deštné“). Pro focení je podle mě důležité držet se v osobním komfortu – nosím zásadně dlouhé nohavice i dlouhé rukávy, šátek kolem krku. Na lokty, kolena, krk a hřbety rukou nanáším repelent (nejčastější cíl komárů). Už jsem si mockrát potvrdil, že techniku Olympus jen tak nějaké rozmary počasí nerozhodí, takže neřeším déšť, foťáky i objektivy řady PRO ho v pohodě ustojí. Po návratu na ubytovnu ovšem probíhá sušení a péče dost podobná péči o mimino. To vše se pak vrací v tom, že technika mi zatím nikdy nevypověděla službu a je v dokonalé kondici.


Vodopád La Paz, Kostarika. Olympus E-M1 Mark III, Laowa 7.5mm/2, ISO 64, f/11, 5 expozic pomocí funkce Expoziční BKT.
Pro scény s velkým obřím dynamickým rozsahem je vhodné používat expoziční bracketing. Ten umožňuje propojit sérii fotek dohromady a získat tak kresbu ve stínech i ve světlech. TIP: Aby nedošlo k pohybu scény při mačkání spouště, je nejlepší cestou nastavit samospoušť, v ní zpoždění na první snímek, potřebný počet snímků a intervaly mezi nimi. Ty se pak vytvoří automaticky a spoušť stačí stisknout jen jednou.
 
Vedle nádherných a až ikonických fotografií kolibříků jste se v druhé části krátce zmínil i o nočním focení netopýrů. To jste fotil celé dny i noci nebo ti netopýři byla jen taková "bokovka"? Co jste v tomto případě používal za techniku a příslušenství?

Kdyby to bylo fyzicky možné, tak bych opravdu nechodil spát. Právě noční focení mi naprosto učarovalo a dlouhodobě se mu věnuji.  Jsem moc rád, že série nočních fotek z mé poslední výpravy na Borneo se dostala do finále několika soutěží včetně Czech Nature Photo. V noci je totiž všechno jinak, chybí nám perspektiva, cítíme se dost nejistě a nastupuje trochu adrenalin. Co si chceme vyfotit, to si musíme nejdřív najít. Proto byly i v Kostarice noční procházky na každodenním programu. Focení netopýrů ovšem patří do trochu jiné kategorie. Je to spíš technické focení, kde je třeba přijít na to JAK takovou fotku vyfotit. Je to hodně blízké focení kolibříků. I u nich se dá využít metoda, jak jim zmrazit pohyb křídel pomocí několika blesků. Místním fotografům připadalo divné, že jsou v jednom místě ráno krmítka pro kolibříky prázdná, i když je téměř jisté, že kolibříci je ještě neobjevili. Zjistili, že na krmítka létají v noci netopýři, které láká sladká voda. Jejich přirozenou složkou potravy je totiž nektar určitých druhů květů. Aplikováním metody focení kolibříků na focení netopýrů se dá dosáhnout velmi atraktivních záběrů. Nejdelší dobu trvá správné rozestavení blesků. Místo krmítka s cukrovou vodou se využije květ. Pak přichází „jen“ ta radost při focení, kdy se snažíte zachytit nějakou zajímavou fázi netopýřích křídel nebo jejich výrazu. Je to zkrátka hodně podobné focení kolibříků. Fotky jsem pořídil kombinací Olympus E-M1 Mark IIIM.Zuiko 40-150mm 2.8 PRO v manuálním režimu. Na osvětlení jsem použil osvědčené 4 blesky Olympus FL-700 WR, které zvládají radiové odpalování. To zajišťoval odpalovač Olympus FC-WR. Společně to funguje dokonale.

Listonos citrusový, Kostarika. Olympus E-M1 Mark III, M.Zuiko 40-150mm/2.8, ISO 500, f/13, 1/80s, 4x blesk Olympus FL-700WR.
Stejně jako kolibříci, i někteří netopýři si pochutnávají na nektaru květů. Na snímku je zachycen Listonos u květu banánu. K tomuto snímku je třeba vytvořit menší studio, protože nasvícení scény je poněkud složitější, než u denních fotek. Kombinace Odpalovače FC-WR a 4 blesků FL-700WR pracovala bezchybně.
 

Ale ještě se vraťme k té první části Vašeho povídání o focení v Kostarice. Olympus E-M1 Mark III máte dokonale "v ruce" dnes možná ještě více než jeho výborného předchůdce Mark II. Porovnal jste pečlivě oba modely a nezapomněl ani na E-M1 X. Co jste tedy v Kostarice u té naší novinky Mark III nejvíce využil a kladně hodnotil?

Pro mě je klíčové, abych s foťákem mohl vyřešit jakoukoli situaci, kterou mohu/chci zaznamenat. A to se mi myslím podařilo. Alespoň si nevybavuji jediný moment, kdy bych si povzdechl, že je to nad možnosti foťáku. U E-M1 Mark III jsem nejvíc ocenil nový joystick, možnost vytvořit si až 4 osobní nastavení chování foťáku podle focených motivů (C1-C4) + možnost přiřadit je na rychlou volbu k tlačítkům. Dál jsem využil možnost nastavení kombinace ostřící mřížky a velikosti AF bodu. V neposlední řadě je to neskutečná odolnost vůči dešti a můj milovaný stabilizátor, který teď dokáže kompenzovat až 7,5 EV. To jsou zároveň i klíčové vlastnosti E-M1X, tentokrát ovšem ve velmi kompaktním balení.

Vlhovec aztécký, Kostarika. Olympus E-M1 Mark III, M.Zuiko 300mm/4 IS, ISO 640, f/4, 1/640s. 
Vlhovci létají většinou v menších skupinkách několika samic a jednoho samce, který si samičky hlídá. Na snímku se dominantní samec (vlevo) se dvoří samičce (vpravo). Z obrázku to ovšem vypadá, že sameček „dělá fóry“.

 

A nakonec! Jste znám svým perfekcionalismem, určitě máte vše, co jste v lednu nafotil už dávno zpracované. Ale buďme všeteční: je něco, co jste na své poslední výpravě nestihl vyzkoušet a co určitě příště s mark trojkou vyzkoušíte/nafotíte?

Jsem moc rád, že jsem na cestě mohl novinku použít a vyzkoušet si ji v praxi. Je ale třeba říct, že testování foťáku hlavním účelem této výpravy nebylo. Přesto jsem si mohl novinku vyzkoušet v těch nejběžnějších situacích, které zahrnují asi 90% toho, co v přírodě fotím (noční focení, focení více blesky, šoulačka, krmítka, focení hvězd, focení z ruky na delší časy, atd.). Jsou témata, kterým bych se rád v budoucnu věnoval.

Petr Bambousek - 05

Křižák Micrathena breviceps, Kostarika. Olympus E-M1 Mark III, M.Zuiko 30mm/3.5, ISO 200, f/11, 1/80s, blesk Olympus FL-700WR. 
Při nočních procházkách se dají objevit atraktivní druhy žab, ještěrek, hmyzu nebo pavouků. Tohle je jeden z drobných, přesto velmi atraktivních křižáků. Aby byly vidět nitky jeho pavučiny, použil jsem nasvícení zboku pomocí rozptýleného blesku FL-700WR drženého mimo foťák.

 

Určitě by se dalo víc vyhrát s focením letovek tukanů. Tomu jsem se začal věnovat příliš pozdě a příležitostí to vyladit už nebylo tolik. Jen lehce jsem se mohl věnovat mravencům Atta, ti moc nespolupracovali a bylo jich pět a půl. S nimi by se dalo vyblbnout. Plus několik motivů, které si zatím nechávám pro sebe, vesměs experimentálního charakteru. Jestli tedy s ohledem na současnou světovou situaci nějaké „příště“ bude, určitě si s chutí OM-D E-M1 Mark III vyzkouším. Když tak to vymyslím tady u nás :-D

Listovnice červenooká, Kostarika. Oympus E-M1 Mark III, M.Zuiko 40-150mm/2.8, ISO 200, f/2.8, 1/125s, blesk Olympus FL-700WR. 
Patrně nejfotografovanější žába na světě. Listovnice patří vedle tukanů, bazilišků či lenochodů k typickým zástupcům pestré kostarické fauny. Tento snímek je focený v protisvětle, jako kompenzace zde pomohl rozptýlený blesk FL-700WR s redukovaným výkonem.
Petr Bambousek, www.sulasula.com/czfacebook.com/sulasulacom
 
 

SDÍLET:

Komentáře

  • 1