PROČ JE JIRKA KOLBABA STÁLE NA CESTÁCH?

Zastihnout a povídat si s tímto neuvěřitelným člověkem, který je bezesporu současným velkým pokračovatelem slavných českých cestovatelů, jakými byli Emil Holub, F. A. Elstner, Hanzelka se Zikmundem či Miloslav Stingl, je zážitek na dlouhou dobu.

Jirka 1

 USA - Kalifornie

Milý Jiří, ty jsi každoročně pět až devět měsíců na cestách, zároveň zastáváš funkci viceprezidenta Českého klubu cestovatelů a další, takže tě zastihnout je skutečně náročné, i když v posledních několika měsících jsi cestoval převážně po Čechách. Jsme strašně rádi, že se konečně scházíme na stránkách Blogu MůjOlympus. Jsi na cestách - teď jsme Tě právě zastihli v Řecku, v krásných řeckých horách - fotíš, přednášíš, jsi na roztrhání. Nás ale zajímá tvůj vztah k fotografování, a jak ses k němu dostal?

Začátkem devadesátých let, hned po revoluci, jsem naskočil do intenzivního podnikání v oblasti marketingu. Ten obor byl na vzestupu a vzhledem k tomu, že jsem se v podobných disciplínách pohyboval už předtím, ve svobodných podmínkách jsem mu naprosto propadl. Budoval jsem kariéru a neuvědomil si, že je potřeba hledat také jiné hodnoty. V roce 1994 jsem vyjel s týmem novinářů a odborníků na cestovní ruch na ostrov Bali. To, co jsem tam viděl, mi totálně změnilo optiku. Začal jsem přemýšlet o skutečných hodnotách. Postupně jsem svou firmu rozpouštěl a velmi opatrně začal cestovat i do vzdáleného světa. Z cest jsem si vozil snímky, se kterými jsem nemohl být absolutně spokojen. Zakoupil jsem lepší techniku, začal číst různé inspirativní články, prohlížet snímky našich i zahraničních autorů a diskutovat s fotografy. Objevil jsem nový smysl života. Úplně jsem s fotoaparátem cestování po celé planetě propadl. Nejsem školený fotograf. Rád a stále se ale učím. Dělá mi radost, že o snímky, kterými dokumentuji vše viděné při svých cestách, je u nás a občas i v zahraničí takový zájem.

Island 3

 Island

Máš spoustu krásných fotografií z celého světa − kde se ti fotilo nejlépe?

I když se občas nějaká fotka určitě povede, stejně jsem většinou nespokojený. Srovnávám své snímky s jinými a doufám, že příště v tom prostředí vyfotím něco lepšího. Já na své snímky nepohlížím jako na krásné, mám ambici ukázat, jak jsou svět, příroda, lidé a zvířata dokonale tvarovaní a barevní. Snažím se jen dokumentovat. Hodně dbám na kompozici, a když se mi podaří zachytit i nějaký příběh či tajuplnou nebo inspirativní atmosféru, o to větší mám radost. Mnoho míst na světě je fotogenických, ale já definitivně favorizuji Antarktidu, Island, Norsko, Afriku, Severní Ameriku a mnoho ostrovních lokalit v Tichém oceánu. Mám mimořádnou radost, když se mi občas podaří zachytit slušný záběr i v české krajině. Z prostředí upřednostňuji pouště, hory a ledovce.

Bhůtán

 Bhůtán

Taháš s sebou hodně fotografické techniky, nebo sis v poslední době trochu odlehčil? Čím vlastně fotíš a jak technika ovlivňuje tvé záběry?

Moje první kamera byl Nikon D70. Pak jsem postupně kupoval lepší a lepší aparáty této značky. Teprve nedávno jsem objevil skvělou sadu značky Olympus. Nejprve to byl model OM-D E-M1 Mark II spolu s několika profi obejktivy M.ZUIKO a teď nedávno jsem aktualizovat tělo na novinku E-M1 Mark III. Mým nejoblíbenějším a zároveň nejčastěji používaným objektivem je vysoce univerzální profi sklo M.Zuiko Digital ED 12-100mm 1:4.0 IS PRO. Tato techniky mi dokonale vyhovuje. Ve fotobrašně jsem si odlehčil o 9 kilogramů.

Jsem spokojený s rychlostí i obrysovou ostrostí optiky a jsem přímo nadšený z toho, že přes Bluetooth mohu přetáhnout fotografie přímo na Facebook a Instagram. Rád komunikuji a inspiruji fanoušky mých stránek. V této chvíli je jich přes 38 tisíc a vzájemně se skvěle inspirujeme. Už mnoho let vozím na některé cesty absolutní skvost – panoramatický fotoaparát Hasselblad X-Pan na film. Ta velká panoramata, když jsou pak na stěnách, v knihách a kalendářích, působí naprosto sugestivně. Jinak samozřejmě své fotografie používám při projekcích (až 15 metrů široké plátno), a dokonce v polygrafických produktech (knihy, kalendáře, pohlednice…). V praxi jsem zjistil, že daleko důležitější než technika, je při fotografování kompozice, příběh, atmosféra, světlo… Takže než to „železo“ je pro mě daleko důležitější oko, srdce a mozek.

Česká republika

 Česká republika 

A jsme u toho fotografování na cestách… Máme tu spoustu nabídek s takzvanou „cestovatelskou fotografií”. Lidé hodně cestují (když mohou...), rádi „nacvakají” mraky nesourodých souborů v cizím atraktivním prostředí a pak se tyto „atraktivní” snímky snaží uplatnit. Často mají ale snímky ploché a bez příběhu. Co bys takovým fotografujícím cestovatelům doporučil, aby jejich snímky byly kvalitnější a zaujaly?

Rozhodně nemohu nikomu radit. Ale jsem přesvědčený, že když se něco dozvíme o správné kompozici, prostoru i ploše, zkrátka výtvarných dílech, což je předmětem výuky na všech kreativních školách, začneme určitě fotit diametrálně jinak. Výtvarná díla jsou vnímána daleko víc podvědomím, než si myslíme. Tam fungují jednoznačné mechanismy a proporce, které jsme objevili v přírodě. Jsem překvapen, že ačkoliv nejsem školený fotograf, najednou jsem se ocitl v několika fotografických komisích. Zjistil jsem, že drtivá většina populace napříč celým světem nikdy neslyšela o tom, že ve fotografii − podobně jako jiných dílech − bychom měli sledovat nějaká pravidla, zákonitosti a mechanismy. Do takových soutěží chodí velmi často snímky, které vůbec nemají na to, aby byly hodnoceny. Mnoho lidí si bohužel zafixuje špatná kompoziční rozvržení, a pokud se k nim nedostane relevantní informace, pak takto fotí celý život. Často slýchám: „To je dobrý…“. „to je jenom tak pro rodinu a přátele…“, „já to pak v počítači opravím.“ Vždycky budu prosazovat, že správnější a pohodlnější je komponovat zodpovědně už v hledáčku, abych pak do fotografie nemusel vůbec nebo mírně zasahovat.

Já osobně mám tohoto fotografického koníčka rád především proto, že mi umožňuje vidět ve světě něco víc, perfektně si to užít, a nejsem ochotný sedět někde doma u počítače a opravovat něco, co se nepodařilo. Cestování a fotografování je skvělé hlavně proto, že je plné výzev, adrenalinu, nevšedních zážitků a často je to spojené i s nutností trochu si zasportovat.

Bhůtán 2

 Bhůtán

Pověz prosím našim čtenářům, kam se zase chystáš, až vše zase vpadne do normálu?

Mé minulé cesty vedly do Kanady, na Aljašku, Havaj a do Jižní Koreje. Teď jsem v Řecku. Těším se na focení v Ekvádoru, na Galapágách a poté zase v Antarktidě.

Z Besedy v Ostravě

 Jiří Kolbaba beseduje v Ostravě

A co tvé další projekty? Vedle mnoha přednášek a workshopů si vydáváš kalendáře a knihy.

Naší vlajkovou lodí (mám kolem sebe tým dlouholetých spolupracovníků) jsou bezesporu inspirativní cestovatelské besedy, kde promítám své fotografie z cest. Ze zvyku z doby analogové jim stále říkáme "diashow", i když už samozřejmě používáme ty nejmodernější dataprojektory. Těch besed po celé České republice je ročně téměř 100 a společně s mým 16 let trvajícím vysíláním na Rádiu Impuls jsou skvělou platformou pro šíření cestovatelských inspirací.

Koncem minulého roku jsem si splnil další sen, protože vyšla obrazová kniha o Islandu. Ale abych mohl tento mimořádně fotogenický ostrov důkladně zdokumentovat, navštívil jsem ho už pětadvacetkrát. Rád dělám věci pořádně.

Jsem vždy velice potěšen, když mohu na svých besedách někoho inspirovat, ať už k cestování, nebo focneí na cestách. Seznam blížících se besed najdou čtenáři na mých stránkách.

Island Jiří Kolbaba

Island

Díky za rozhovor a těšíme se na některou z tvých dalších poutavých přednášek.

Odpovídal:

Jiří Kolbaba, www.theworld.czwww.facebook.com/Jiří-Kolbaba-THE-WORLD

 Island

Island

SDÍLET:

Komentáře

  • 1