VÍTEK LUDVÍK NÁMOŘNÍKEM

Fotografický záběr Vítka Ludvíka je neuvěřitelně široký. Jeho focení má jeden velký a důležitý společný rys - je akční, plné dobrodružství. Zastihnout tohoto profesionálnícho fotografa, jehož oblíbenou technikou jsou přístroje Olympus, je proto velmi těžké. Nám se to ale podařilo.

V průběhu několika minulých měsíců využil Vítek nucené přestávky a popsal v krásném seriálu na sociálních sítích své zážitky z nedávné plavby přes Atlantik. Můžete si je v klidu přečíst po jednotlivých dílech na jeho facebookovém profilu. Nedalo nám a zeptali jsme se, jak jeho velké námořnické dobrodružství vlastně vzniklo a jak probíhalo.

 

Vítku, zažil jsi neuvěřitelný příběh a byl docela dlouhý. Pověz prosím, jak to celé vzniklo? Další příběh dobrého přátelství mezi sportovci? 

Můj příběh letošní zimy a jara začal minulé léto... Už v roce 2007 jsem se při focení paraglidingového závodu Redbull X-Alps seznámil s tehdy už věhlasným paraglidovým fotografem Olivierem Laugero...týpek na fotce. Při tomhle focení jsme se setkávali jednou za dva roky, dokud se focení stalo pro Oliviera nevýhodné. Začal vydělávat víc lítáním s tandemem v Chamonix. Přesto jsem se za ním každé dva roky v Chamonix během focení závodu stavoval.

Vítek II

Loňské léto jsem ho navštívil znovu. Ukázal mi fotky z přeplutí Atlantiku na jeho plachetnici Kagou, které absolvoval se svojí ženou Sophií a tehdy roční dcerou Lou. Byl jsem úplně unešenej. Když jsem mu řekl, že plutí přes oceán na plachetnici je od dětství můj sen, nabídl mi, abych jel letos přes Pacifik, z Galapág do Francouzské polynésie, s nimi. Tomu se nedalo odolat...

Viítek 3

Přeplout bez zkušeností oceán, to za mých mladých let bylo něco naprosto nemyslitelného. Plavil jsi se dříve na plachetnici? 

Plout přes oceán na plachetnici byl můj dětský sen, stejně jako sjet na skejtu rádius, nebo na kajaku Čerťáky pod Lipnem. Párkrát jsem se na plachetnici svezl v Polsku a na Hawaji, ale byly to jen jednodenní výlety.

Vítek 4

Sám jsem plachetnici měl, ale vždy jen ve vnitrozemí. Ovládat tři plachty (předpokládám) už chce trochu zručnosti zvláště při silnějším větru. Jak jste si při řízení a ovládání lodě rozuměli a dorozumívali se? 

Přes Pacifik jsme jeli, stejně jako většina jachet, v období mezi hurikány, kdy je oceán klidný. Vály stabilní pasáty, které mají víceméně stále stejnou sílu i směr. Plachty jsme nastavovali po každé změně síly větru, ale byly to jen minimální zásahy. Myslím si, že kdyby jsme po vyplutí nastavili plachty jen jednou, byli by jsme schopni tak dojet až na Markézy. 

Vítek 5

Byly i krizové momenty? 

To, co jsem zažil by se dalo nazvat jako klidná plavba přes oceán. Neměli jsme žádné krizové momenty nebo stresové situace.

 Vítek 6

A pak jste uviděli břeh! Jaký to byl pocit? Fotil jsi v tom okamžiku hodně? 

Ráno 19. 3. 2020 se na obzoru po jednadvaceti dnech plavby objevila země. Čekal jsem nějaké emoce, ale nemůžu říct, že by mi na moři něco chybělo. Přeplutí oceánu byla zkušenost, na kterou jsem se těšil mnoho let. Bylo to prima, ale doufal jsem, že budeme zažívat velké vlny a aspoň trochu boj se živly, s větry a bouřemi. A že se na zemi budu těšit. Blížili jsme se k ostrovu Fatu Hiva, nejjižnějšímu v souostroví Markéz, původním jménem Henua Enana (the Land of Men). Tyto ostrovy byly ispirací pro dílo Hermana Melvilla a za svůj domov si ho zvolil například malíř Paul Gauguin, nebo belgický zpěvák, mistr moderního chansonu, Jacques Brel. Takže jsem předpokládal, že se blížíme ke skutečnému ráji na konci Světa …musím se přiznat, že jsem si toho o Markézách před cestou moc nezjišťoval, takže se moje představy o kokosových hájích, nekonečných bílých plážích a rozlehlých modrých lagunách zásadně lišily od reality. Z oceánu se před námi tyčil ostrov jako ježatý ještěr, jehož tři sta metrové útesy sahaly až k ostrému horskému hřebeni.

Vítek 7

Když už jsme u toho! Ani jsem se nezeptal, cos měl sebou vše za techniku a příslušenství? 

Nejvíc místa mi zabíralo podvodní pouzdro Olympus. Měl jsem trochu obavy, že ho ani nevyužiju, ale nakonec jsem byl rád, že jsem ho s sebou měl. Foťák jsem měl osvědčený Olympus OM-D E-M1 Mark II, univerzální a výborný objektiv 12-100mm PRO, rybí oko 8mm PRO a 12-40mm PRO do podvodního pouzdra.

Vítek 8

Jsi člověk tvořivý, akční, svobodný... Jak na tebe působí a působila různá nařízení spojená s karanténou a jejich výklad v cizím prostředí? 

Olivier, kapitán naší lodi je myslím ještě trochu svobodomyslnější, než já. Když jsme zjistili, že nám hrozí měsíc v karanténě, což znamenalo, být zavřený v zálivu na vlastní lodi mezi ostatníma asi sto jachtama, bez možnosti loď opustit, i jen skočit do vody, byla naše volba jasná. Hlavní ostrov, kde jsme měli podle nařízení zakotvit s ostatními loděmi jsme objeli velkým obloukem a přistáli na posledním, nejmenším a úplně opuštěném ostrově Markéz. Tam nám nikdo nic nenařizoval. Samozřejmě to s sebou neslo obrovskou míru zodpovědnosti a rizik. Byli jsme tam odkázáni sami na sebe.

Vítek 9

Takže, když jsi tam tak na tom ostrově seděl a nemohl dál, tak jsi určitě vzpomínal co doma. Na co nejvíce?  

Spíš jsem si představoval, co se doma asi děje. Jednou za tři až čtyři dny jsme stahovali přes satelit maily a chodily mi těžko uvěřitelný zprávy. Realitu znáte mnohem líp než já. Sám jsem v tu chvíly zažíval neskutečné dobrodružství na asi nejlepším místě na světě, kde jsem mohl v době krize být. 

 Vítek 10

Můžeš nějak shrnout, jaké všechny aktivity jsi tam dokázal zvládnout? Potápění, podmořské focení, surfování.... 

Ještě na Galapágách jsme surfovali. Není to pro surfery zrovna oblíbená destinace. Na hodně míst, kde by se surfovat dalo, se nesmí. Galapágy jsou rezervace. A navíc je tam dost žraloků. Ale i tak jsme našli pás krásných vln.

Po přeplutí Pacifiku a zakotvení na našem ostrůvku jsme chodili na tůry, párkrát šnorchlovali s mantama, byl jsem se potápět a dokonce jsme i lítali. Lítání sice bylo součástí našeho původního plánu, ale na hlavním ostrově Markéz. Věděli jsme, že tam jsou podmínky dobré. Na našem ostrově jsme nakonec taky našli příhodné místo a dočkali jsme se i vhodného počasí.

Vítek 11

No a chtěl bys to někdy zase zopakovat? Co z těch všech zážitků nejvíce?

Určitě to byla nezapomenutelná zkušenost a rád bych se zase na nějakou plavbu vydal. Nejvíc se mi líbil tenhle způsob cestování. Přijedete na jachtě do zátoky u nějakého ostrova, zakotvíte a jdete na  průzkum. Líbí se vám tam, zdržíte se týden, dva, nebo měsíc. Nepotřebujete si hledat ubytování ani se vám nestýská po domově. Dům máte totiž pořád s sebou. 

Celý seriál příběhů z této velké cesty si můžete přečíst na Vítkově Facebooku

Vitek Ludvik PHOTOGRAPHY

www.vitekludvik.com/

www.facebook.com/SHARP.PICTURES

www.facebook.com/Vitek-Ludvik-Photography-166749730017277

Vítek 12

 

 

 

 

SDÍLET:

Komentáře

  • 1