PEN-F – ŠELMA PRO FOTOGRAFII ARCHITEKTURY?

Ačkoli by se mohlo zdát, že pro fotografování architektury je třeba specifického fotoaparátu, není tomu tak. Asi nejdůležitější jsou v tomto směru objektivy, které umožní zaznamenat scénu do nejmenších detailů. Své o tom ví i Eduardo Marquez – realitní fotograf.

Reality a architektura jedno jest, chtělo by se říci. Nicméně není to tak úplně pravda, zatímco fotograf architektury se snaží primárně o zachycení reality takové, jaká je a maximálně si v rámci expozice vyhraje s aktuálně daným světlem.

Realitní fotografie je však více než co jiného podobná fotografování zátiší, jelikož se ponejvíce jedná o fotografování interiérů a pokud možno co nejširších pohledů do nitra domu či bytu, aby bylo vidět, co zájemce o nemovitost kupuje.


Eduardo Marquez se dostal k fotografování na vysoké škole, kdy jeho přítelkyně vlastnila jeden z filmových fotoaparátů Olympus. Po dokončení studií a návratu na Mallorku, kde dlouhá leta žije, se snažil uchytit jako realitní fotograf, jelikož trh s nemovitostmi začal značně narůstat a poptávka po kvalitních fotografiích byla vysoká.

Právě v tento okamžik Marquez zjistil, že fotografování především interiérů vyžaduje nejen specifický přístup k expozici a kompozici, ale především jsou kladeny poměrně značné nároky na práci se světlem. V té době se rozhodl pro fotoaparáty Nikon a postupně vystřídal více než čtyři modely, které postupně doplňoval dalším vybavením v podobě širokoúhlých objektivů, externích světel, záblesků apod.

Se svojí výbavou byl Marquez spokojen až do doby, kdy na trh přišly první bezzrcadlovky, na nichž ho zaujaly především menší rozměry a značně nižší váha ve srovnání s jím používanými zrcadlovkami. V rámci zakoupeného systému však stále nic podobného nepřicházelo, a tak se Eduardo smířil s tím, že bude muset vláčet na rameni těžkou brašnu..až do roku 2014, kdy v lokální fotografické soutěži vyhrál Olympus OM-D E-M10.

Sám tomuto modelu příliš nevěřil, dokud jej nevyzkoušel, sám k tomu dodává: „Malý fotoaparát mi připomínal dětskou hračku a nevěřil jsem, že bude produkovat fotografie lepší než z malých levných kompaktů…ovšem potom jsme nahrál snímky do Adobe Lightroomu a spadla mi čelist.“

Oproti očekávání zjistil, že snímky jsou plné detailů, minimálně zašuměné, perfektně ostré bez barevného posunu a při práci s RAWem je schopen získat kresbu i v místech, kde by to nečekal. Zkrátka a dobře výstup z malého fotoaparátu překonal všechna očekávání a Marquez se rozhodl vyměnit dřívější systém za zcela nový – jednak kvůli obrazové kvalitě a jednak také kvůli značnému snížení váhy techniky.

Po této zkušenosti přikoupil ještě model OM-D E-M5 Mark II, který následně doplnil stylovým modelem PEN-F a sadou pro něj vhodných objektivů – Olympus 7–14 mm F2,8 PRO, Olympus 12–40 mm F2,8 PRO, Olympus 75 mm F 1,8, Olympus 17 mm F1,8, Olympus 45 mm F1,8, a Samyang 7,5 mm F3,5 Fisheye.

PEN-F a architektura?

Pro fotografování architektury si vybral Eduard Marquez PEN-F zcela účelově. Vedle originálního retrodesignu to bylo především kvůli novému snímači s vyšším 20 Mpx rozlišením. Vedle toho má PEN-F ještě jedno eso v rukávu, a to je nízká citlivost – jak sám Marquez říká, tak obvykle při úpravách v RAWu pokouší limity tohoto formátu a v takových situacích oceňuje velikost dynamického rozsahu použitého snímače, který je podle něj bezkonkurenční.

Všechno samozřejmě není jen o pozitivech, takže i na stylovém PENu F našel Eduardo několik malých nedostatků – velikost hledáčku není zcela ideální pro architektonickou fotografii, pro streetfoto je však hledáček skvělý. Horší je podle něj také dosah bezdrátového signálu při vzdáleném ovládání pomocí mobilního telefonu. Nicméně jsou to detaily, bez kterých se dá přežít a obrazový výstup za to stojí.

Velmi důležitou součástí vybavení jsou samozřejmě objektivy a vzhledem k Marquezovou zaměření používá nejčastěji širokoúhlý Olympus 7–14 mm F2,8, který má perfektní výstup a ostrost v celé ploše i při přímém srovnání s obdobným objektivem pro plnoformátovou fotografii. Především pro detailní záběry je pak nejoblíbenějším sklem Olympus 45 mm F1,8, zejména pro příjemný bokeh.

Pro úpravy fotek používá Eduardo Marquez Adobe Lightroom a ve fotoaparátu nastavuje barevný profil nikoli sRGB ale Adobe Standard, k čemuž doplňuje: „Pokud fotoaparát zkalibrujete pro profil Adobe Standard, dostanete nejen přesnější podání barev, ale také širší dynamický rozsah ve srovnání s výchozím nastavením.“

Maximálního dynamického rozsahu pak Marquez dosahuje díky skládání jednotlivých snímků – z logiky věci tedy pořizuje sadu snímků s různou expozicí, aby pokryl co největší rozsah světel a stínů. Výsledkem je pak HDR fotografie vzniklá složením fotografií s dílčí expozicí. Velmi praktická je podle něj také možnost malování světlem v režimu Live Composite, což otvírá další možnosti tvorby.

Komentáře

  • 1