S TOMÁŠEM HÁJKEM NA CESTÁCH

Tomáš Hájek je povoláním repotrér a fotograf, ale především neúnavný blogger, který svou zálibu proměnil v profesi, nebo snad naopak. Pojďte se s námi podívat na to, jak se dá s fotoaparáty Olympus dělat novinařina, nebo blog o cestování.

Vždy mám radost, když narazím na někoho, kdo dělá svoji práci s láskou. Často je taková věta pouhé klišé, to by se ale nesměla týkat Tomáše Hájka. Toho novinářská práce jak s textem, tak i fotkou bavila již od mládí . A dělá ji doteď. Důkazem toho budiž nejen jeho práce v různých redakcích, ale i to, že svůj volný čas plní stejnou činností a do svého blogu zapojil celou rodinu. Byla radost popovídat si s někým, kdo si vlastně každý den svou prací radost dělá. A co víc, radost mu dělají i Olympus fotoaparáty. Pokud máte pár chvil na pozitivní vzpruhu od neúnavného nadšence, jste na správné adrese.

 

Jak jinak tohle celé začít, než abych se tě zeptal, jak jsi s fotkou, nebo vůbec novinařinou, začínal?

Moje cesta k fotce byla jednoduchá, začal jsem fotit v roce 1997 hned po gymnáziu. Fotil jsem vlastně cokoli, nejvíc asi reportáž a streetfoto. Už na základce jsem vydával ručně psaný časopis, prostě mě bavilo jej vytvářet. Později jsem potkal kamaráda, který mě pozval do brněnského deníku Rovnost. Tam jsem se poprvé setkal s fotografy a začal přemýšlet o tom, že fotka by mohla být také zábavná. V Rovnosti jsem pracoval jako píšící novinář a pak u Lidových novin, kde už jsem pracoval jen jako fotograf. Tam jsem začal v roce 2006. 

 

Takže jsi vlastně brzy přišel na to, co tě baví a už jsi u toho zůstal. To ti závidím, málo komu se to tak snadno a hlavně brzy podaří.

Mám to tak takřka se vším, nedělám nic co by mě nebavilo. Prostě u toho, co mě nebaví, dlouho nevydržím.

 

A u novinařiny jsi vydržel.

Teď už nepracuji pro noviny, přestal jsem fotit zpravodajství i portréty pro noviny a uchýlil jsem se do dvou jiných oblastí. Jednak fotím reportáže pro několik úřadů. A ta druhá, která je spíš pro zábavu, je cestovatelské focení. To jsou teď dvě mé hlavní aktivity. Pořád se považuji za novináře, ale 90% mých článků jsou texty o cestování. Zpracovávám destinace které jsem navštívil a příběhy, které jsem slyšel. Na to navazuje moje blogerská činnost. Začal jsem psát blog mylosthat.com, který ale přede dvěma lety ustoupil rodinnému cestování. A tak teď se ženou a dětmi píšeme blog objevimesvet.cz. 

Snažíme se radit ostatním rodinám a rodičům, kteří se třeba bojí cestovat s dětmi, nebo si neví rady. Pozornost věnujeme i jakémukoli nestandardnímu cestování, když s tím sami nemáme zkušenost nabízíme i prostor jiným novinám, o své zkušenoti se u nás na webu podělit . Máme tam třeba rodinu která cestuje se svým ani ne ročním dítětem do dobrodružnějších destinací jako je třeba Indie. Nebo jinou rodinu, která se svými dvanáctiletými dětmi ujede za prázdniny 3000 km na kole. A pak samozřejmě spoustu jiných tipů na cesty.

 

Takže nejdříve novinář a teď spíš blogger a cestovatel. To mi vysvětluje tvůj přechod k malým a lehkým fotoaparátům a objektivům Olympus.

Dřív jsem fotil s velkými zrcadlovkami a jiná možnost vlastně ani moc nebyla. S cestováním ale vždy existovala potřeba mít něco lehčího. Po čase mě začaly hrozně bolet záda. Nepomohlo ani vyměnit brašnu za batoh. Začal jsem pokukovat po bezzrcadlovkách. Vyzkoušel jsem první řadu Olympusu E-M10 a hned na poprvé mě překvapilo, že nebyl problém udělat metrové zvětšeniny, žádný problém s dynamickým rozsahem, ani s ničím jiným. Zkrátka jsem si vlastně v ničem obrazově nepohoršil. A navíc jsem objevil spoustu vychytávek, jako je třeba ovládání foťáku a sdílení fotek přes mobil, což jsem předtím nemohl.

To znám, první kopce po přechodu ze zrcadlovek na Olympus jsem radostí málem klusal, o pár kilo lehčí a se stejnou výbavou.

A není to jen to. Ať už jsem letěl do Peru, Indie nebo Ugandy, čím větší výbava je, tím víc na sebe nachytá prachu, nechtěné pozornosti a tím víc tě bolí záda. Když jsem pak zvážil novou výbavu, oproti té zrcadlovkové jsem s Olympusem byl na třetinové hmotnosti. A pokud jde o rozsah objektivů, jsem na to vlastně i lépe. Když jsem vyzkoušel OM-D E-M5 Mark II s objektivem 40-150mm f2,8 PRO, odboural jsem i poslední pochybnost ohledně rychlosti ostření. A zase, přibyla spousta vychytávek, se kterými jsem ani nepočítal. Třeba bezhlučnou spoušť používám velmi často, třeba když fotím děti a potřebuji, aby okamžik na fotce byl opravdový nebo při streetové fotce. Ani nemluvím o pětiosé stabilizaci, díky které jsem přestal používat blesk. Další věcí je neoddiskutovatelná kvalita Olympusích skel. Třeba M.Zuiko Digital ED 12-100 mm 1:4.0 IS PRO je rozsahem naprosto ideální pro všechny typy fotografie a kvalitativně je to špička. Je to naprosto dokonale univerzální sklo. Nakonec jsem zjistil, že mi vyhovuje natolik, že poslední cestu hodlám jet jen s ním. A zase se tak dostávám na ještě menší objem celé výbavy.

 

Je to tak. A je to radost fotit zase rychle, jednoduše a nenápadně. Co je pro tebe jako novináře nejdůležitější schopností fotografa? 

Ovlivění žurnalistickou fotografií je ve dvou rovinách. Jednak nejsem schopný postavit foťák na stativ, jako bych zlenivěl, je to proto, že pro noviny musíte fotky, pořídit, zpracovat a odeslat. A hotovo. Většinou fotíte na první dobrou. Často musím počítat s tím, že se všechno může stát jinak, nakonec vítězí ten, kdo má nejlépe přednastaveno a je nejflexibilnější a nejrychlejší. Myslím že by na fotce mělo být hned jasné, o čem fotografie je.

Potkal jsem se se strašnou spoustou zajímavých lidí. Jednou je to prezident, podruhé dělník na stavbě, s každým musíte jednat trochu jinak ale s oběma s úctou. Ta fotka by měla být důstojná a hlavně fakticky správná a uvěřitelná. A k tomu se právě Olympus fotoaparáty skvěle hodí, jsou malé, flexibilní, nenápadné, s jednoduchým ovládáním.

A já nemůžu než souhlasit, díky za rozhovor.


Tomáš Hájek:   Instagram, FacebookBlog

 

 

 

Komentáře

  • 1