EXPOZIČNÍ BRACKETING PRO SNÍMKY S VYSOKÝM DYNAMICKÝM ROZSAHEM (HDR)

HDR neboli snímky s vysokým dynamickým rozsahem byly zejména před několika lety v módě. Mnohdy ale jejich nevhodné zpracování vede k nepřirozeným fotografiím. Využijte tedy funkce expozičního bracketingu pro získání přirozenějších snímků s vysokým dynamickým rozsahem!

Princip získání fotografie s vysokým dynamickým rozsahem (HDR – High Dynamic Range) je jednoduchý. Vyfotografujete jeden záběr několikrát s různou expozicí a buď ručně, nebo automaticky je softwarem pro úpravu fotografií spojte dohromady tak, aby byly vidět detaily v tmavších i světlejších oblastech snímku.

  

 Foto: Úsvit nad zemí pískovců | Marek Ondráček

Výše uvedený snímek se skládá z 5 samostatných snímků pořízených s různým nastavením expozice a následně prolnutých ve Photoshopu pomocí maskování vrstev. Níže uvidíte jednotlivé snímky a jejich nastavení. Důležité je všimnout si změny hodnoty expozice (EV) u jednotlivých snímků.

 

Nastavení fotoaparátu

S fotoaparáty řady OM-D lze bracketingové snímky pořizovat dvěma způsoby. Podívejme se na oba.

 

Způsob 1 - použití tlačítka HDR

Výběrem tlačítka HDR můžete zvolit jeden z vestavěných režimů HDR nebo sekvenci snímků (3, 5 nebo 7 snímků) s rozdílem 2 nebo 3EV (expoziční kroky) mezi snímky. Zapne se také režim rychlého sekvenčního snímání, takže jedním stisknutím spouště fotoaparát pořídí všech X vybraných snímků. Výhodou této metody je velmi rychlé a snadné nastavení. Nevýhodou je, že nabízí menší kontrolu nad hodnotami expozice ve srovnání s použitím skutečného expozičního bracketingu (metoda 2 níže).

 

Než přejdete k dalšímu postupu, může se přirozeně objevit otázka: "Proč nepoužijete režimy HDR1 nebo HDR2?" a "Jaký je v tom rozdíl?". V obou případech jsou pořízeny 4 samostatné snímky s různou expozicí a následně zpracovány ve fotoaparátu, aby vznikl jeden snímek. Režim HDR2 vytvoří snímek se znatelně výraznějším efektem než v případě HDR1, což může vést až k nepřirozenému podání. Zvláště režim HDR1 poskytuje přijatelné výsledky v závislosti na světelných podmínkách, ale neposkytuje takovou míru kontroly, jakou získáte s použitím bracketingu a následném skládání fotek v počítači.

 

Tlačítko HDR

Horní tlačítko na vypínači umožňuje snadný přístup k režimům sekvenčního snímání, funkcím časovače a režimům HDR.

Nabídka HDR

Po vstupu do nabídky HDR můžete pomocí předního voliče měnit nastavení.

 

Metoda 2 - použití expozičního bracketingu

K expozičnímu bracketingu lze přistupovat prostřednictvím nabídky fotoaparátu.

 

Nabídka AE Bracketing umožňuje ve srovnání s možnostmi HDR mnohem větší kontrolu nad počtem pořizovaných snímků a rozdílem expozičních hodnot mezi jednotlivými snímky. Důležité je si uvědomit, že pro každý snímek v sérii je nutné stisknout spoušť. Pokud například vyberete možnost 5f 0,3EV, je třeba stisknout spoušť pětkrát. Pokaždé se hodnota expozice upraví o 0,3EV, přičemž dva ze snímků budou mít nižší expozici, než je vaše současné nastavení, a dva vyšší. Abyste nemuseli mačkat spoušť při každém snímku, můžete zvolit uživatelsky nastavitelnou samospoušť (s písmenem C) a zvolit např. interval 2s a pořízení 5 snímků s nejkratším možným intervalem mezi snímky 0,5s.

Existuje samozřejmě i jiná metoda. Můžete jednoduše sami ručně nastavit kompenzaci expozice a pořídit libovolný počet snímků s libovolnou hodnotou expozice. Takový postup je nutný při fotografování s funkcí High Res Shot (snímek s vysokým rozlišením). Bez ohledu na metodu je stativ téměř nutností, aby nedošlo k pohybu fotoaparátu mezi jednotlivými snímky.

 

Nabídka AE bracketingu

Stiskněte MENU -> Fotografické menu 2 > Bracketing

 

Super ovládací panel

Chcete-li rychle pořídit snímky v bracketingu, zvolte jeden z režimů sekvenčního snímání nebo uživatelsky nastavitelnou samospoušť C

 

Následné zpracování

 Po pořízení fotografií budete mít na kartě několik různě exponovaných snímků dané scény. Aby z nich vznikla fotografie s vysokým dynamickým rozsahem, je nutné fotografie složit do jedné, přičemž se z každého snímku použijí jen části, které jsou nejlépe prokreslené (obsahují nejvíce detailů). To může buď udělat vybraný grafický editor (Např. Photomatix) automaticky, nebo pokud vlastníte software, který umí pracovat s vrstvami (Photoshop, Zoner, Affinity Photo...), můžete pomocí prolnutí vrstev a jejich maskováním docílit ještě lepších (přirozenějších) výsledků. To je ovšem již záležitostí konkrétních produktů v oblasti softwaru na úpravu fotografií.

 

Další příklady

SDÍLET:

Komentáře

  • 1