FOTOGRAFOVÁNÍ KRAJINY II. - KOMPOZICE

Nejen technikou fotograf je živ a krásná fotografie docílena. Zásadní úlohu v jakékoli formě vizuálního umění hraje kompozice. Zde vám tedy přinášíme několik zavedených postupů, jak pracovat s fotografovanou scénou, abyste její potenciál využili na maximum.

Ať již vlastníte sebelepší fotoaparát či objektiv, samo o sobě to zdaleka nezaručuje, že s jejich pomocí pořídíte perfektní snímek. Bez ohledu na fotografovaný motiv je zásadním kritériem pro působivost fotky zvolená kompozice, neboli způsob, jakým je scéna a jednotlivé prvky v ní poskládány.

V krajině jsme při komponování omezeni samotnými krajinnými prvky, jako jsou skály, rokle, potoky, stromy apod. Dalším faktorem je světlo a počasí, které může být velmi nevyzpytatelné a je námi rovněž neovlivnitelné. Proto je krajinářská fotografie snadná i náročná zároveň – nemusíte vlastnit ani nijak pracně nastavovat žádnou studiovou techniku, o to více ale musí fotograf cvičit své oko, být ve správnou chvíli na správném místě a umět ze zdánlivých omezení udělat výhodu a vytěžit ze situace maximum.

V krajinářské fotografii se často opakují určité motivy, které se osvědčily z hlediska estetického působení. Pracujeme při tom s prostorem, který věnujeme jednotlivým prvkům ve scéně, s proporcemi, vodícími liniemi a křivkami, ale také kontrastem a barvami. Podívejme se tedy na oblíbené principy a postupy, jak uchvátit oko prohlížejícího.

Základy kompozice - umístění objektu

Zlatý řez:

Kam umístit hlavní objekt? Jsou u sebe určité objekty příliš blízko, nebo jsou naopak příliš daleko? Jak je tedy rozmístit ve scéně, aby se spolu nebily? Odpověď vám dá tzv. zlatý řez.

Jde snad o nejstarší a nejzákladnější kompoziční techniku vůbec. Jednoduše rozdělíte obraz na třetiny v horizontální i vertikální ose, čímž dostanete 9 stejných částí (ve skutečnosti je zlatý řez o něco blíže středu obrazu, ale orientačně lze pracovat s čistými třetinami).

 

Nejsilnějšími body pro umisťování objektů v obraze, jsou průsečíky jednotlivých pomyslných linií – viz obrázek. Jak můžete vidět, dle této logiky je lepší neumisťovat horizont přesně do poloviny záběru, ani klíčový objekt do jeho středu, ani ke krajům.

Jak to tak bývá, existují ale výjimky. Pokud narazíte např. na vodní plochu, lze si zdárně hrát s jejím zrcadlením a využít při tom středové kompozice. Podobně pokud je hlavní objekt opravdu výrazný, či je scéna hodně symetrická, může dobře fungovat i umístění objektu přesně do středu záběru.


Mlýny v ranním oparu - Jiří Haidl. Středová kompozice (z pohledu horizontu) zde velmi dobře funguje díky zrcadlení.

Hledání kompozice

Cit je nejvíc!

Kompoziční pravidla jsou jen doporučení a mnoho úchvatných snímků je porušuje. Je ale třeba je znát a ovládat, aby mohl člověk experimentovat a zkoušet nové věci, ale současně se nedopouštět zbytečných chyb.

Snad nejdůležitější je naučit se číst scénu – sledovat poměry mezi jednotlivými prvky a objekty, jak spolu na fotce „komunikují“, zda se doplňují či spíše přebíjejí apod. Trénujte oko – lze to i bez fotoaparátu pouhým pozorováním krajiny, jak se mění během dne, v různém světle i v ročních obdobích.

Stačí udělat pár kroků, a hned se situace mění

Nevsázejte jen na jeden pohled – vždy zkuste udělat alespoň pár kroků okolo a najít i jiné úhly záběru. Jděte a sledujte, jak se krajina mění a jednotlivé objekty i horizonty vůči sobě posouvají.

To samé platí o orientaci fotoaparátu – neomezujte se nutně jen na fotografii na šířku, některým scénám může výrazně pomoci orientace na výšku, kdy se izoluje nejzajímavější oblast od případných rušivých prvků či nezajímavého okolí.


Zastavte se a dopřejte si chvíli, kdy se "jen" kocháte krajinou a pozorujete, co ji definuje, jaké jsou nejvýraznější prvky a co na vás nejvíce působí.

Méně je více!

Vyberte si z té mnohdy celé plejády objektů jeden nejvýraznější, který chcete zdůraznit. Dejte mu nejvíce prostoru, nebo jej úplně izolujte od okolí a zaměřte se výhradně na něj. Působí to lépe, než když se více objektů podobné velikosti a výraznosti pere o ústřední postavení.

Vždy si před zmáčknutím spouště odpovězte na 3 otázky:

  • Co chci přesně fotit / Co mě nejvíce zaujalo? (hrad, křivka silnice, strom…)
  • Je to dostatečně silný prvek / motiv, aby to zaujalo i někoho jiného?
  • Nevadí mi ve scéně něco? Pokud ano, dalo by se to nějak eliminovat? (odtažení nežádoucího předmětu, změna kompozice…)

A na závěr - zastavte se. Nefoťte hned, jakmile vás něco zaujme (byť někdy jsou podmínky hodně proměnlivé a je třeba být rychlý), ale pozorujte, dejte prostor krajině na vás působit a zkoumejte, co nejvíce upoutává vaši pozornost. Nenechte také vaše nadšení pro fotografování připravit vás o samotný zážitek, jakými např. východ a západ slunce v krajině jsou.

Komentáře

  • 1