ZAČÁTEČNÍKŮV PRŮVODCE NOČNÍ FOTOGRAFIÍ

Pokud má z něčeho obavy i ostřílený fotograf, pak to bývá noční fotografie. Je totiž v mnoha směrech specifická a navíc, jak vlastně chcete fotografovat, když vlastně není světlo?

Ve své podstatě není noční fotografie až tak odlišná, jako je tomu u jiných fotografických žánrů, nicméně pro úspěšné splnění fotografického cíle je potřeba alespoň částečně přizpůsobit své vlastní vybavení.

Předně je to světelný objektiv, který by neměl chybět ve fotobrašně každého fotografa, který to myslí s focením trochu vážně a nepatří jen mezi „víkendové cvakálky“. Čím větší otvor umožní clony v objektivu nastavit, tím snadněji zachytí snímač i zbytky světla, ideální jsou objektivy se světelností F1,8, nejhůře pak s F2,8, pokud je světelnost horší, budete ji muset dohnat časem.


Zdeněk Novák – U větřáku

Stativ je dalším kouskem příslušenství, který byste měli mít připravený. Podle toho, kde budete fotografovat a jaký bude námět vašeho snažení, můžete volit stativy různé konstrukce a materiálu. Klasikou je však dlouhodobě hliníková základna v kombinaci s kulovou nebo třícestnou hlavou.

Posledním a asi nejdůležitějším kouskem výbavy je zdroj světla. Asi nejlepším řešením je v tomto ohledu pořízení externího blesku, který můžete využít nejen při nočním fotografování, ale při mnoha dalších fotožánrech. V ideálním případě by měl mít blesk možnost vzdáleného odpálení, případně jej můžete dovybavit samostatnou sadou vysílače a přijímače pro vzdálené odpálení. Nouzovým ale funkčním řešením může být čelovka nebo výkonnější baterka.

Externí zdroj světla

Jelikož se při nočním fotografování obvykle snažíte zachytit hvězdy na nebi, je třeba pracovat s delší expozicí. Ta však zároveň nesmí být příliš dlouhá, pokud není vaším záměrem snímat dráhy hvězd. Jelikož se Země otáčí kolem své osy, jsou hvězdy při delší expozici zaznamenány na nebi jako světelné pásy – startrails. Pro tuto techniku je ideální využít režimu Live composite.

Pokud však chcete zaznamenat hvězdnou oblohu bez hvězdných drah, musíte zvolit adekvátní expoziční čas, který zajistí, že k rozmazání nedojde. Platí zde nepřímá úměra, která říká, že s delším ohniskem je třeba použít kratší expoziční časy, kdežto u krátkého ohniska můžete čas prodloužit. Ovšem i v případě cca 35 mm ohniska již může znamenat 30s expozice mírně rozmazané hvězdy na obloze.

Čím blíže Polárky, tím delší expozici si můžeme dovolit. A naopak. A to proto, že Polárka zůstává nehybně na obloze. Takže čím blíže horizontu, tím větší zdánlivý pohyb hvězdy za jednotku času vykonají. Optimální expoziční čas je sice možné spočítat, ale je třeba pracovat s mnoha proměnnými – ohnisková vzdálenost, rozlišení snímače, limitní velikost bodu definovaného jako ostrý, vaše poloha na Zemi, roční období apod. Snadnější je proto vyzkoušet několik expozičních časů a vybrat ten ideální – určitě bude kratší jak 10 s.

Ovšem výše popsaným způsobem zaznamenáte pouze noční oblohu a možná siluety některých skalních masivů či stromů. Abyste však měli na snímku i tyto objekty, je třeba je rozsvítit, tedy vzít zdroje světla a krátce objekty nasvítit – díky vyšší intenzitě osvětlení se tyto zobrazí na fotce, aniž by mělo nasvícení vliv na zachycení oblohy plné hvězd – pozor však na světlo mířící přímo do objektivu, to by mohlo celou fotografii zkazit.

Na snímku níže je krásně vidět, jakého efektu můžete dosáhnout vhodně zvoleným expozičním časem a doplňkovým nasvícením výraznějších objektů – obojí je exponované správně a snímek má zcela jinou atmosféru.

Velmi důležité je také ostření – jelikož budete fotografovat noční oblohu, měly by být hvězdy samozřejmě ostré, což ovlivníte jak délkou expozice, tak správným zaostřením. Pokud jsou však na fotografii i další objekty, tak musí být také ostré, i když je jejich vzdálenost od vás mnohem kratší. Ideální je proto využít hyperfokální vzdálenosti, nebo kontrolu hloubky ostrosti, díky níž snadno zjistíte, zda máte správně zaostřenou fotku a správně nastavenou clonu (ta by neměla být nikdy zcela otevřená, ale spíše mírně zavřená – cca F5,6–F8).

Pozor na pohyb

Ačkoli je základním předpokladem noční fotografie použití pevného stativu, neznamená to ještě absolutní eliminaci rizika rozmazání. Jednak je třeba vypnout stabilizaci ve fotoaparátu a objektivu, jelikož může být zdrojem nechtěných vibrací, což je zcela jiná kapitla než využití delšího času jako kreativní techniky.

Dalším krokem je použití samospouště nebo vzdáleného ovládání prostřednictvím mobilu – i při něm doporučujeme aktivovat samospoušť. Samotný stisk spouště totiž vyvolá nechtěný pohyb a vibrace, jejichž uklidnění může nějakou dobu trvat. Při použití samospouště se snímek začíná exponovat po cca 2 a více sekundách což už je dostatečná doba pro ustálení pohybu aparátu a stativu.

Rozhodně také nepodceňujte umístění stativu a pohyb kolem něj. Jestliže budete fotografovat se stativem na měkčím povrchu, vyplatí se nohy krapet zašlápnout do země nebo použít kovové hroty pro lepší fixaci. Ať tak č tak ani jeden ze způsobů vás neochrání před rozmazáním, pokud do stativu vrazíte v průběhu expozice. Rizikové je také podupávání a poskakování kolem stativu, protože se vibrace přenášejí i skrze měkkou půdu pod nohama.


Milan Chobola – Mléčná dráha nad Dyjí

Trénink k nezaplacení

Pokud se vydáte za noční fotkou poprvé, možná budete zklamáni pouze malým množstvím povedených fotografií. Ovšem je třeba se na celou zkušenost podívat i z jiného pohledu, díky nepovedeným fotkám máte možnost se naučit, čemu se příště vyhnout, jaký postup zvolit nebo jak si lépe celé focení rozplánovat a načasovat. A když už budete na noční výpravě, určitě doporučujeme vydržet do ranního rozbřesku, kdy můžete vyfotit nádherné snímky se Sluncem pomalu se deroucím nad horizont.

Komentáře

  • 1