JAK PRACOVAT S CITLIVOSTÍ?

Citlivost snímače tvoří jeden z vrcholů expozičního trojúhelníku, i když se s ní příliš nepracuje a má vliv prakticky jen na míru šumu. Proč ji tedy nastavovat?

Pokud se zamyslíme nad tím, jak funguje expoziční trojúhelník – tedy vzájemná závislost clony, času a citlivosti – a na co mají jednotlivé veličiny ve výsledku vliv, nezasahuje citlivost nijak dramaticky do zachycené reality. Clona ovlivňuje hloubku ostrosti, čas zase to, jakým způsobem bude na snímku zaznamenán pohyb.

Jen a pouze v jednom případě je třeba být u citlivosti obezřetný, a to při použití vysokých hodnot, které s sebou nesou výrazně vyšší hladinu digitálního šumu. V jeho důsledku je pak na fotografii méně detailů, ztrácí se hranová ostrost a jemné struktury splývají.

Použitelná a nastavitelná citlivost

Každý fotoaparát umožňuje nastavit citlivost v omezeném rozsahu a to buďto po celých stupních EV  (100, 200, 400) nebo po jeho třetinách (100, 125, 160, 200, 250, 320, 400). U bezzrcadlovek Olympus PEN a OM-D je tento rozsah od ISO 200 do ISO 25 600 a doplňuje jej hodnota ISO Low, což je softwarově snížená citlivost na ISO 100, a také volba ISO Auto.

Ačkoli je rozsah citlivostí opravdu velký, vysoké hodnoty již s sebou nesou nepříjemně vysokou hladinu digitálního šumu. Proto je vhodné pracovat s rozsahem citlivostí maximálně do hodnoty ISO 6400, což je o dva stupně EV méně, než je nejvyšší nastavitelná citlivost.

 
Vlev snímek při citlivosti ISO 200, vpravo pak při ISO 3200

Praxe ukazuje že toto pravidlo je možné použít u většiny fotoaparátů různé konstrukce. Vyšší hodnoty citlivosti samozřejmě můžete využívat také, je ale třeba počítat s vyšší hladinou šumu, který snižuje obrazovou kvalitu. Avšak při ukládání snímků do RAWu a jejich následné konverzi, je možné fotku odšumět, a to buď k tomu určenými nástroji v editačním programu nebo s pomocí zásuvného modulu.

Automatická citlivost a odstranění šumu

Zcela první položka v menu fotoaparátu pro výběr citlivosti je ISO Auto – v rámci automatické volby citlivosti si její nastavení řídí fotoaparát sám na základě množství světla. Standardně je pak pro automatiku nastaven rozsah citlivostí od ISO 200 do ISO 6400.

V menu aparátu můžete toto rozmezí upravit podle potřeby. Pro běžné fotografování doporučujeme horní limit změnit na ISO 1600 a vyšší hodnoty citlivosti již nastavovat ručně, budete tak mít alespoň částečnou kontrolu nad mírou šumu. Specifickým případem může být nastavení automatické citlivosti při wildlife fotografii, kde zvolíte rozmezí například od ISO 400, čímž si můžete pomoci v poloautomatickém režimu priority clony, aby vám digitál nenabízel příliš dlouhé expoziční časy.

Hned vedle nastavení automatické citlivosti najdete v menu také položky Redukce šumu a Filtr šumu, které slouží k odstranění různého typu šumu. Zatímco první Redukce šumu odstraňuje šum při dlouhých expozicích, druhý Filtr šumu slouží k odstranění šumu při vysoké citlivosti.

Redukci šumu doporučujeme určitě používat, fotoaparát udělá po dlouhé expozici ještě jeden snímek se stejným časem a zavřenou závěrkou, aby mohl identifikovat tzv hot pixely a z prvního snímku je odstranit. Pozor na to, že snímek se exponuje dvakrát, takže doba exponování jedné fotky je dvojnásobná, automaticky se spouští redukce šumu při expozičním čase 2 sekundy a delším.

Filtr šumu byste naopak měli zvolit nízký nebo zcela vypnutý, ten zasahuje do celkové podoby fotografie a snaží se šum odstranit, což může při agresivnějším nastavení vést k výraznější ztrátě detailů a měkčí kresbě. V ideálním případě Filtr šumu vypněte a případné odšumění proveďte až v počítači při postprodukci.

Ať už se rozhodnete pracovat s citlivostí jakkoli, dbejte na to, aby vám příliš vysoká hladina šumu nezkazila fotografický záměr a nesnížila celkovou výpovědní hodnotu snímku. Každý z nás však má na míru šumu odlišný pohled, a proto je asi nejlepší cestou udělat sadu testovacích fotografií a posoudit, která citlivost bude tou hraniční ve vašem případě.

Komentáře

  • jiří burda

    jiří burda

    28. 12. 2018

    Zajímalo by mne ale vysvětlení následující pokusu: zkoušel jednu večerní scénu nafotit do RAWu a stejnou do JPEG. V editoru (ZPS) se mi nepodařilo dosáhnout takových výsledků (odstranění šumu) jako to udělal aparát sám a uložil do JPEG! Kde jsem mohl dělat chybu, jinak mi to pak nesedí s tvrzením, že lepší je fotit do RAWu. Nepředpokládám, že by ZPS o tolik horší než LR či jiné editory. Nebo ano? Děkuji za info.

  • 1