ZA AFRICKÝMI KRAJINAMI NAMIBIE

Olympus Ambasador a výborný krajinářský fotograf Jan Miklín se letos vydal objevovat krásy africké Namibie. O své zážitky z fotografování i samotného cestování se s námi podělil v tomto článku, který vás přenese do srdce africké divočiny.

Je-li někde na světě fotografický ráj, pak to může být třeba v Namibii. Zemi s bezpočtem národních parků, divokými zvířaty běžně se toulajícími volnou krajinou, obyvateli různých etnik, a v neposlední řadě bezpečnou a civilizovanou.

Vydejme se nyní do Namibie za krajinami. Vzhledem k rozloze země (825 tis. km2, což je více než desetinásobek České republiky) půjde jen o pár ukázek ze zdejší ohromné pestrosti. Naprostá většina cestovatelů pro dopravu volí vypůjčené auto, doporučit lze terénní džíp – hlavní silnice jsou sice průjezdné i obyčejným autem, ale terénní automobil dává větší jistotu a umožňuje dojet i tam, kam by se osobák nedostal. Velkou výhodou Namibie jsou kempy, rozmístěné v blízkosti turistických zajímavostí a umožňující na místě strávit fotograficky nejzajímavější čas – východ a západ slunce.

Žulová Spitzkoppe

Žulová skalní města jsou obecně fotogenická – růžovo-oranžová žula při východu či západu slunce rudou barvou doslova září a skály bývají vytvarovány do bizarních tvarů, umožňujících zkoušet nekonečné kompoziční varianty. Nejinak je tomu i v okolí hory Spitzkoppe. Mezi nejoblíbenější místa fotografů patří skalní brána, prohlubně naplněné vodou a vlastně jakékoliv místo se zajímavými skálami v popředí.

Kempovací plácky jsou umístěny přímo mezi skalami, což je ideální pro noční focení. Tomu v Namibii nahrává fakt, že při nízké hustotě osídlení (necelí tři obyvatelé na km2) a tím pádem nepřítomnosti světelného smogu na nebi září tisíce hvězd – pohled na Mléčnou dráhu je až neuvěřitelný. Hodně zajímavý čas na focení je i asi půl hodiny před úsvitem, kdy skály září růžovo-fialovou barvou.

Hřmící voda Epupa falls

Vodopády Epupa leží na řece Kunene stejně jako známější Ruacana falls. V zapadlém koutu Kaokoweldu – části země obývané známým kmenem Himbů – rozhodně davy turistů nečekejte. Několik stovek metrů široká řeka se zde zužuje do pár metrů široké skalní soutěsky, do níž padá soustavou vodopádů a kaskád třicetimetrovým skokem. Na břehu rostou majestátní baobaby, ve spojení s vodopády nabízejí bezpočet kompozic.

Vodopády mají své kouzlo při západu slunce (kdy paprsky vytváří ve vodní tříšti duhu), při úsvitu (se sluncem vycházejícím za vodopády) i v noci (s neuvěřitelným nebem). Jen pozor na docela kluzké skály…

Zkamenělý les, dinosauří stopy a petroglyfy

Při dlouhých přejezdech mezi hlavními lokalitami se hodí pár zastávek u menších zajímavostí. Zmínit lze třeba okolí Twyfelfonteinu se zkamenělými stromy, skalními malbami a petroglyfy, a čedičovými „varhanami“ v sopečném údolí. Tyto atrakce mají otevírací dobu, což focení trochu znepříjemňuje.

Duny pouště Namib

Namibská poušť se táhne podél atlantského pobřeží pásem nekonečných písečných přesypů. A duny patří k nejfotogeničtějším krajinám. Hra slunce a stínu, měnících se barev, tvarů písečných vln a vlnek… Nejproslulejší lokalita leží u městečka Sesriem. Mohou za to nejenom duny, ale také vyschlá údolí vlei, jejichž dno pokrývá solno-jílová krusta a torza prastarých akácií. Zatímco nejznámější Sossuvlei až tak hezké není, vedlejší Deadvlei s desítkami torz nabízí fotografovi zábavu na dlouhé hodiny. Fotogeničtější je zdejší krajina při východu, kdy světlo vytváří členitější obrazy než odpoledne.

Velkou chybou by bylo nevylézt na některou z okolních dun a minout Hiddenvlei. Cesta k němu sice zabere asi půl hodiny chůze po písku, vynahradí to však krása a hlavně opuštěnost krajiny. Využití zde najde širokoúhlý i dlouhý objektiv. Jedinou nepříjemností je nutnost být v 60 kilometrů vzdáleném kempu do hodiny od západu, respektive možnost ráno vyrazit hodinu před východem slunce.

Neprávem opomíjenou oblastí NP Namib-Naukluft jsou jeho části mimo Sesriem. Například vyhlídková cesta Welwitschia drive vede měsíčně vypadající krajinou skal a kaňonů k rostlinám, jejichž stáří se odhaduje až na 1500 let. Žulové skaliska Bloedkoppie nebo Tinkas obklopují mimořádně fotogenické stromy aloe rozsochaté a své kouzlo mají i výhledy – zatímco (taky žulová) Spitzkoppe je horolezecká, na vrchol Bloedkoppje se dá víceméně bez problémů vylézt…

Autor: Jan Miklín | www.janmiklin.cz | www.facebook.com/jan.miklin

 

Komentáře

  • 1